Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Minulost, přítomnost, budoucnost

Kapitola 1.

Viděl, jak jsou jeho přátele obklopeni asi dvaceti smrtijedy. Proti němu stál Voldemort a škodolibě se usmíval.

„Hádej, co s tebou asi teď provedu,“ řekl syčivým hlasem.

„Nechám se překvapit,“ utrousil Harry jízlivě. Neměl hůlku a vůbec nevěděl, co má dělat. Byl naprosto bezmocný. Podíval se po jeho kamarádech a členech Řádu. Spousta jich nehybně ležela na zemi, věděl sice, že nejsou mrtví, ale jak dlouho vydrží bez pomoci? Byl mezi nimi i Lupin, McGonagalová, Ron… Začínal propadat v zoufalství. Pokud se nestane zázrak, Voldemort ho zabije a Harry věděl, že s jeho přáteli také nebude mít slitování. Ti, kteří byli při smyslech teď na Harryho upírali své oči. O dva páry hnědých očí měl ale Harry obzvlášt‘ strach. Hermiona, jeho nejlepší kamarádka si křečovitě držela nohu, ze které jí crčela krev. Její oči byly bez výrazu. Naopak Ginniny oči byly až po okraj naplněny strachem. Po tváři se jí koulely slzy. To Harrymu rvalo srdce.

„Zabij mne, ale je nech žít,“ řekl pevně Harry.

„To jsi opravdu tak naivní?“ zasýpal Voldemort. „Myslíš si, že mě připravíš o to, vychutnat si jejich utrpení?“ Napřáhl hůlku. „Přemýšlím, jakou kletbou bych Ti zpříjemnil život, ještě než opustíš tento svět. Hm, co třeba…

„Ginny ne!“ zakřičel Harry, když spatřil, jak dívka skáče po Voldemortově napřažené ruce.

„Crucio,“ ozvalo se zpod kápě jednoho smrtijeda. Pak byl slyšet jen Ginnin jek. Harry se vrhl na dotyčného smrtijeda. Povalil ho, ale vzápětí ho nějaké kouzlo mrštilo zpět.

„Ale, ale, copak nám to provádíš?“ řekl sladkým hlasem Voldemort. Ginny už neječela, jen se svíjela na zemi a třásla se. Jeden smrtijed na ni neustále mířil.

„Myslím, že už to nebudu dál prodlužovat,“ řekl znuděně Voldemort.

„Ne,“ pípla Ginny.

„Ty mlč!“ okřikl ji Pán zla. „Na tebe dojde později… Takže Harry, teď Tě pošlu někam, odkud se už nikdy nevrátíš. Jediný Brumbál věděl, jak odtamtud přivolat někoho zpět. Jak ale víš, Brumbál tu již není.“ Přitom pohlédl na postavu, která nepochybně patřila Snapeovi. „Ale dost už řečí. Pozdravuj rodiče!“

Takže Brumbál znal kouzlo, kterým mohl přivolat Siriuse, moje rodiče. Mohl je vrátit. A nic z tohohle by se nemuselo stát. Najednou měl ohromný vztek. Proč to neudělal? Jistě k tomu měl zase nějaké zvláštní důvody, pomyslel si s hořkostí v hlase.

„Restitute livuno,“ vykřikl Voldemort. S Harrym se zastavil svět. Viděl jak na něj Ginny kouká utopenýma očima. Jak rád by ji teď sevřel v náručí a zašeptal uklidňující slova, setřel z tváří slzy a políbil ji. Jak rád.

Když Voldemort vykřikl kletbu, kterou sice Harry neznal, ale myslel si, že to bude asi hodně bolestivá smrt, spatřil, jak se Hermioně údivem rozšířily oči.

Naposledy na ně na všechny pohlédl a pak už jím žlutý paprsek trhl dozadu a Harry nabral obrovskou rychlost. Zdálo se mu, že musel obletět celý svět. Konečně tvrdě dopadl na břicho. Pomalu se začal vzpamatovávat. Rukama nahmatal, že leží na trávě. Netušil jsem, že v nebi je tráva. Alespoň mám jistotu, že snad nejsem v pekle. Snad.

Těžké vzpomínky na utrpení z předešlých chvil ho ale dostávaly do bezvědomí. Nechal se plně ovládat nicnevěděním…

„Jamesi! Proboha Jamesi prober se!“ Harry pomalu začal startovat mozek a probouzet se. Není divu, když na něj dopadala smršt‘ facek. Otevřel oči a viděl, jak se nad ním sklání nějaká žena.

„Mami,“ zašeptal.

„Co to plácáš? Já jsem Lily. Vzpomínáš?“ zeptala se skoro plačtivě.

„Mami, on mě zabil. Já…já, nemohl jsem nic dělat. Opravdu. Hůlku mi hodil do jezera a neměl jsem se jak bránit. On je taky všechny zabije! Kdybych byl silnější, nemuseli teď všichni trpět“. Všechno na něj dopadlo, rozvzlykal se a padl Lily na ramena. Lily se ho opatrně snažila zvednout.

„Asi se Ti něco zdálo,“ řekla trochu nejistě, „ale kde ses takhle zřídil?“

„Vždyt‘ jsem mrtvý. Posílal na mě ty nejhorší kouzla.“

„Jamesi! Jsi přece živý!“

„Ale já jsem Harry,“ řekl a začínal být dost zmatený.

„Musím Tě dovést na ošetřovnu. Pojď.“ Co nejvíc ho podepřela a vydali se na cestu. Teprve teď si Harry všimnul, jak je Lily mladá. Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že jsou na Bradavických pozemcích u jezera. Přesně na tom místě, kde se utkal s Voldemortem… Začínalo mu všechno docházet.

„Takže já jsem v Bradavicích?“ zeptal se.

„No ano! Jmenuješ se James Potter a já jsem Lily Evansová.“ A sakra. „Jamesi! Ty máš zelené oči!“ vykřikla najednou Lily. Musíš teď hrát Jamese.

„Já mám zelené oči? Já je mám snad hnědé!

„Máš je zelené.“ Konečně se dostali do hradu. Harry s úlevou zjistil, že je úplně stejný, akorát potkává jiné lidi.

„Mankote pane Pottere! Co jste to vyváděl?“ zhrozila se madame Pomfreyová při pohledu na Harryho krvavé rány, šrámy a roztrhané oblečení. Ani ale nečekala na odpověď a už Harryho strčila na postel a začala připravovat nějaké léky. „Vy už tu nemáte co dělat slečno Evansová. Pana Pottera si tu na několik dní nechám. Není na tom nejlépe.“

„Ale já tu chci zůstat.“ Lily seděla u Harryho a držela ho za ruku. Ten pochopil, že s Jamesem už asi chodí a začalo mu být docela trapně.

„Žádné takové. Můžete ho zítra přijít navštívit,“ pronesla rozhodně ošetřovatelka. Lily Harryho ještě políbila a pak pomalu odešla.

Když Harry dostal všechny léky, začal přemýšlet, co se mu vlastně stalo. Takže Voldemort mě poslal do minulosti. A Brumbál byl jediný, který mě odtud mohl dostat. Ježiš, to tu budu až do konce svého života? Budu vidět jak umírají moji rodiče… MOMENT. S něčím Voldemort nepočítal. Jsem jediný, kdo tu ví, že Voldemort bude jednoho dne nejobávanější kouzelník v zemi. Já tomu ale můžu zabránit. Jednoduše ho najdu a zabiju! On pak nezabije moje rodiče. Nebudou žádní smrtijedové, zachráním spousty životů, i ten Siriusův. Ale tím pádem se změní celá budoucnost… Harry svraštil čelo, jak usilovně přemýšlel. Celá budoucnost se změní. Voldemort se mnou nebude bojovat a nepošle mě do minulosti. Ale já ho pak zase nezabiju! Nerozumím tomu! Pokud Voldemorta zabiju... Ježíš! Harry začal panikařit. Klid, teď  se nebudu zajímat budoucností, tedy budoucností v minulosti, ale přítomností v této minulosti. Tak.

Asi bych měl zajít za Brumbálem a říct mu, že jsem z budoucnosti. Když řeknu nějaké věci, tak by mi mohl uvěřit. A potom se s ním dohodnu, co a jak. Vlastně by mě mohl poslat zpátky. Jediný on to přece dokáže. Náhle si Harry vzpomněl, že v jeho čase už nemá nikoho, opravdu nikoho. Ale zůstat tady nemůže. Musím je pomstít. Pak vyčerpáním usnul.

Lily šla chodbami do nebelvírské společenské místnosti a přemýšlela o Jamesi, vlastně o Harrym, když tu jí někdo zezadu zakryl oči. Usmála se, ale pak její tvář zkameněla.

„Jamesi!“ vykřikla hněvivě a hned se zarazila.

„Ano?“ zeptal se usměvavě James. Opravdový James.

„Jakto, že už jsi v pořádku. Vždyt‘ jsi byl na ošetřovně sotva půl hodiny. Za tu dobu Tě Pomfreyová nemohla vyléčit. Byl jsi na umření!“

„Cože?“

„Nehraj si na nevinnýho. Ten tvůj pohled znám. To mi ale řekni, jak si se dokázal tak dokonale zmrzačit!.“

„Já jsem ale úplně v pořádku,“ bránil se Harryho otec a dokonalý dvojník, „jsem a byl jsem v pořádku. Rozhodně ne na umření.“ Lily se jenom ušklíbla.

„A to, že jsi plácal o tom, že Tě někdo zabil, pletl sis mě s Tvojí matkou a bůhvíco si ještě říkal, to jsem si asi vymyslela, že?“

„Já byl ale celou dobu se Siriusem a Remusem!“

„Takže ty tu máš dvojníka?“

„Ne, ale klidně se jich zeptej, řeknou Ti, že jsem byl celou dobu s nima.“

„To si piš, že mi to řeknou, ale myslíš, že budou říkat pravdu?“ významně zakončila a přiblížila se těsně k Jamesovi.

„Tentokrát jsem ale opravdu nevinný,“ vzdychl James, vzal Lily kolem pasu a zapadli do přístěnku.    

 

Poslední komentáře
10.07.2012 22:48:06: Merely wanted to state I'm relieved that i stumbled on your website page!\nFeel free to surf my blog...
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.