Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Sestry slunce

Kapitola 1

Vyvolené
1.-Představování
Byla temná noc, na nebi svítily hvězdy a několik nejstarších Elfů se z nich snažilo něco vyčíst. Zemi Irinua nastaly temné časy. Mohli za to černí draci, kteří začali uctívat jednoho velmi mocného černého mága. Jako figurky dělali přesně to, co chtěl. Snažil se vyhubit všechny bytosti světla a těm, co se k němu nechtěli přidat, nastaly těžké chvíle. Draci zabíjeli a nebrali ohledy na nic. Těžko říct, čeho tím chtěl temný mág dosáhnout. Ovládnout celou Zemi? (pozn.autora.:Sice už dost ohrané,ale nad klasiku není že? :D) Na jeho stranu se přidávalo stále víc a víc bytostí. Velmi mocné,jako jsou třeba draci a démoni, ale i slabší trolové a skřeti. Jeho vlastní výroba nestvůr taky nezahálela.
Proti této síle stála strana světla. Kentauři, Elfové, víly a nespočet dalších druhů bytostí. Ale i přesto měl temný mág velkou převahu. Utlačované národy se stahovaly stále víc do lesů a skal.
Teď tady seděla se staršími. Ve světle Měsíce byla jasně vidět její tvář. Velké hnědé oči, drobný nos a plné rty, které většinou tvořily úsměv, byly pro elfy v tak typickém úzkém obličeji, který lemovaly po pás dlouhé, rovné vlasy barvy kaštanů, ze kterých vyčuhovaly špičaté uši.
Koukala na hvězdy. Mohla tady být, ačkoli jiní nesměli.Věc, která se tady brzy měla řešit, s ní těsně souvisela.Tvrdili jí, že je vyvolená. Jedna ze čtyř. Podívala se na svou pravou dlaň. Krásný znak ve tvaru zvláštního slunce. Její úděl, možná i prokletí, vznikl, už když se narodila. Měla spolu s dalšími čtyřmi bytostmi světla spasit Zemi a mohlo za to jedno tetování. Když jí to starší Elfové řekli, přišlo jí to hloupé. Proč ona? Žádné zvláštní schopnosti neměla. Uměla sice dobře střílet, ale to zvládala většina Elfů. Přišlo jí to jako nějaká pohádka. Ale teď už jí věřila.
,,Zbylé tři bytosti se objeví, až se čtvrtý měsíc narodí,“ řekla tiše nejstarší šamanka a přitom upřeným pohledem sledovala nebe.Všichni ostatní se na ni otočili a sledovali ji. Její věštby byly přesné.Vždy se vyplnily. Šamanka se na ni podívala.
,,Chris, budeš se muset připravit.Všechno nasvědčuje tomu, že hned na začátku vás čeká nebezpečí a pravděpodobně se tvoje ´sestry´ neobjeví najednou,“ promluvila a přitom se podívala na ostatní starší, jako by si chtěla ověřit správnost svých slov.Ti jen přitakávali.
,,Dobře,“ řekla Chris, postavila se a s pozdravem šla zpátky do vesnice. Chris vlastně ani nebylo její opravdové jméno. Ve skutečnosti se jmenovala Krystal.Nikdy se jí to jméno ale příliš nelíbilo, a tak jí všichni říkali Chris, i když u Elfů byly přezdívky celkem neobvyklé.
Za jak dlouho vlastně začíná duben? Obličej zkřivila v soustředění. Přibližně za sedm dní, pomyslela si. Se svým údělem byla už smířená, ale když se to takhle blížilo, cítila celkem dost velkou nervozitu.
Tiše otevřela dveře domu. Všichni už spali. Zfoukla svíčku a také se propadla do říše snů.
 
 
 
 
 
Rytmické šumění křídel bylo ukončeno tichým klapnutím bot o skalní převis. Vysokou štíhloupostavu orlí ženy ozařovalo zatím ještě mladé vycházející slunce. Lehce složila ruceobrostlé obrovskými pery podél těla a vydala se směrem ke své jeskyni.
Bydlela sama.Vlastně neznala žádného jiného zástupce Orlího národa kromě sebe. Jmenovala se Axai. Většina bytostí se jí hrozně bála, a tak byla donucena bydlet tady ve skalách. Ale nevadilo jí to. Přece jen byla z části orel. Největší respekt způsobovaly její křídla. Černé vlasy kontrastovaly se světle zelenýma, úzkýma očima v ostře řezaném obličeji. Většina mužů by ji, oblečenou v nad kolena krátké sukni z pevné látky a krátkém svršku, považovala za velmi atraktivní. Ale většinou se neukazovala.
Vrátila se z lovu.Od té doby, co se na mýtině pod skalami usídlil kmen lidí, který utíkal před armádou temného mága, se jí lovilo dost špatně. Položila na dřevěný stůl divokého zajíce a jedním pohybem vyhodila z pouzdra u pasu masivní nůž. Ten se párkrát otočil ve vzduchu a než stihldopadnout na zem, Axai ho zachytila za rukojeť. Ušklíbla se. Zvládla by porazit i barbara. Neměla žádné magické schopnosti, jak si lidé mysleli.Ale po fyzické stránce byla dost zdatná. Otřásla se chladem a otočila se k ohni, který už téměř vyhasl. Do dubna zbývaly poslední tři dny, takže byla stále poměrně zima. Přiklela si k ohni a několika tahy prohrábla klackem žhavé uhlíky ve snaze probrat je k životu.
Nečekaná bolest jí projela pravou dlaní. Překvapeně vyjekla a pustila klacek do ohně. Podívala se na svojí dlaň, na které měla odjakživa tetování, ve znaku slunce. Nikdy se tím příliš nezabývala. Ale teď znak jemně zářil a pomalu přestával bolet.
,,Jdi,jdi,jdi,jdi…“ začaly se ozývat krásné hlasy. Nejdřív se poplašeně rozhlédla, ale pak jí došlo, že jsou v její hlavě. Věděla kudy by měla letět. Ale přece nebude poslouchat nějaké hlasy?! Ty ale stále zesilovaly a začaly být nepříjemné. Měly na ni magické účinky. Už jim věřila. Byla si jistá, že mluví pravdu a že je to důležité. A navíc, nic jí tady nedrželo.Vstala a v té chvíli hlasy přestaly. Vzala si pár věcí do torby kolem pasu a rozhlédla se po svém domově.
Jistě se brzy vrátím, pomyslela si a s myšlenkou na dobrodružství vyšla ze své jeskyně, roztáhla křídla a s mohutným šumem se rozlétla vstříc svému osudu.
 
 
 
 
 
 
 
Po lese ladnými kroky, které spíš připomínaly zběsilý tanec, bežela štíhlá postava zdejší víly Jasmíny. Nebyla to víla, která lákala lidi a pak je zabila, ale jiná, nebo spíš jiný ´druh´ . Na zádech jí vyrůstala drobná, bleděmodrá křídla a na sobě měla krátké šaty z pavučin. Milý obličej s velkýma zářivě modrýma očima a zvlněné tmavě zlaté vlasy z ní dělaly na první pohled důvěryhodnou.Víly pomáhali Elfům a jiným lesním bytostem udržovat přírodu a v dnešní době se přidaly na stranu světla.
V tomhle období většina bytostí oslavovala příchod jara. Každý to měl jinak. Víly slavily jaro první den v dubnu, a ten měl být zítra.
I na vílu byla Jamína dost hravá a naivní.S ničím si nedělala hlavu, na všechno se dívala z té dobré stránky. Ale v dnešní době to bylo potřeba.
Stejně jako Axai jí začala pálit dlaň a linula se z ní jemná záře. Začaly se ozývat jemné hlasy. Ona na rozdíl od Axai věřila na magii a věděla, že jim může důvěřovat hned napoprvé. Ani jednou nezaváhala a vydala se hloub do lesa.
 
 
 
 
 
 
 
Pronikavý zvuk biče svištícího vzduchem zakončila ostrá bolest na jejích zádech. Poslední vyvolená.Mága(pozn.autora:Mág v ženském rodě) Eris. Kdyby nebyla celá od krve, poznali byste jí podle tmavě modrých očí a aristokratického obličeje, který lemovaly do půli stehen dlouhé, pevné vlasy světle hnědé barvy s bílými proužky, které se utvořily silnou magií. Teď jí však nešlo téměř poznat. Už přes týden ji tady věznil Temný mág. Ani netušila jeho přesný důvod. Věděla jen, že to má něco společného s jejím znakem na dlani. Byl magický. Musela to vědět. Ale nikdy nepřišla na to, jaký je jeho přesný účel. Teď se z ní poskoci Temného mága snažili dostat něco o něm a také o tom, kde leží univerzita Bílé magie. Nic jim neřekla. Věděla, že za to bude brzy pykat víc, než jen ranami bičem.
Strážný odešel. Byl dost rozzuřený. Tiše klečela na kamenné zemi pokryté zaschlou krví. Ruce měla na okovech připoutené vzhůru a bolestivě se jí zařezávaly do rukou.
Cítila,že už to dlouho nevydrží.
Dveře do místnosti se po chvíli prudce otevřely. Unaveně zvedla hlavu. Do místnosti vešli nejdříve dva strážci. Ti se postavili podél dveří a nechali vstoupit třetí postavu. Vysoká, očividně mužská postava, která byla celá zahalená v černém plášti s kápí.Tu opatrně uchopil a stáhl jí. Ukázal jí svojí bílou odpudivou tvář bez vlasů,obočí i řas. Jeho oči byly celé černé, bez bělma.Bylo jasné, že má tu čest s Temným mágem.
Na okamžik se v ní objevil strach.Ale jen na chvíli. Když už má zemřít, tak aspoň důstojně. Nenávistně na Mága přivřela oči a plivla mu na plášť.
,,Ale ale,naše malá holčička se vzteká,“ ušklíbl se na ni. ,,Nemysli si, že tě nechám jen tak umřít. Jestli mi neprozradíš, co po tobě chci,věř mi, že si nebudeš přát nic jiného.Budeš trpět jako krysa!“ Ke konci už syčel a obličej měl těsně u jejího.
,,Dávám ti poslední šanci. Zítra si přijdu pro odpověď. Tady máš malou ukázku, co se s tebou stane, když ji nedostanu,“ řekl a namířil na ni ruku, ze které vylétla malá temná kulička a zarazila se jí přímo do hrudi. Projela jí neuvěřitelná bolest. Skousla si rty. Nechtěla mu udělat tu radost, že začne křičet. Chvíli se zmítala v řetězech, ale pak bolest přestala stejně rychle jako přišla. Ani neotevřela oči,dokud se neozvala rána ode dveří.
Také jí začala zářit dlaň. Ozvaly se jí v hlavě hlasy. Ale neříkaly to samé, jako u ostatních. Tyhle šeptaly, ať to vydrží a ať se nevzdá, že pomoc přijde. Ta slova vyvolávalo to znamení. Byla si tím jistá. Aspoň nějaká naděje, pomyslela si.
Poslední komentáře
17.09.2006 13:41:07: smiley${1} Pokusím se to hodit sem co nejdřív
17.09.2006 08:39:31: buhaha... nechceš sem dát další kapitolky?? Ono se to totiž vyvijí velmi zajímavě a pořádnej koment ...
01.09.2006 22:37:59: smiley${1} No...znám i lepší partie.....ale proč ne :D
01.09.2006 15:59:30: tady má někdo rád, naprosto, ale naprosto, holohlavé mužesmiley${1}
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.