Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

Kapirola 2


Harry pomalu přišel k vědomí. Cítil, že je v posteli.
Páni, takhle hrozný sen se mi už dlouho nezdál.
Pomalu otevřel oči, ale neviděl nic. Zalapal po dechu. S tímhle nepočítal. Rychlostí blesku se mu začaly vracet vzpomínky na včerejší noc. Zaplavil ho pocit zděšení a naprosté bezmoci. Až teď si začal uvědomovat následky kletby. Vezmou ho zpátky do Bradavic? Jak porazí Voldemorta? A spousta dalších.
Začalo se mu dělat zle a chtě - nechtě mu začaly téct horké slzy. Už se je nesnažil zadržovat. Všechno mu přišlo zbytečné. Všechen nahromaděný stesk, deprese, bolest, všechno vyplulo na povrch. Stočil se do klubíčka a snažil se zadržet hlasité vzlyky v polštáři.

Ani si nevšiml zaklepání.

,,Harry, potřebuju…“ Remus se zastavil, když viděl Harryho uslzený obličej, který se snažil marně skrýt.

,,Panebože, Harry“ zašeptal Remus, sedl si na postel a Harry cítil, jak k němu natáhl ruce v dobře myšleném obětí. On je však odstrčil.

,,Co potřebuješ?“ zeptal se vyčerpaně. Hlas se mu klepal.

Remus mlčel. Nemyslel si, že je moudré říkat mu to zrovna teď, když ale zachytil naštvaný pohled smaragdových očí, který mířil někam na zeď vedle něj, začal:

,,Brumbál mě donutil, abych ti to řekl věř, že mi je to proti srsti,“ začal opatrně. ,,Víš, aby se k tobě mohli smrtijedi dostat, musela být tvoje pokrevní ochrana, kterou ti dala matka, zrušena.“

Harrymu se roztáhli oči poznáním a zděšením, ale neříkal nic.

,,Zabili je, když odváželi Dudleyho na tábor. Zemřeli všichni.“

Tiše se díval na Harryho, který pomalu ztrácel barvu, až byl téměř mrtvolně bílý.

,,Běž pryč!“ zachraptěl tiše, ale důrazně. Momentálně si nepřál nic jiného, než být sám.

,,Harry, ještě potřebuju vědět, jestli by si mě chtěl jako opatrovníka. Brumbál to chce vědět co nejdříve.“

Ačkoli neviděl, jasně na sobě cítil Remův starostlivý pohled. Bylo mu jasné, že podle zákonů bez opatrovníka nemůže zůstat. Nikdo lepší než Remus ho nenapadal a hlavně už chtěl být sám.

,,Dobře“ řekl a kývl. Hlas se mu klepal a bál se, že už slzy dlouho neudrží.

Remus se znova pokusil ho ukonejšil, Harry ho však stroze odbyl.

,,Ale, Harry…“

,,Nech mě být, Remusi, chci být sám!“ křikl už zoufale Harry a po tvářích mu stekly slzy.

Remus se zvedl a odešel.


Harry se probudil. Nevěděl, jak dlouho spal, kolik je hodin, ani jestli je den, nebo noc. Pravděpodobně by nevylezl z postele, ale měl hroznou žízeň.

Pomalu kráčel ve tmě a snažil se vybavit, jak se dostane do kuchyně. Věděl, že byl v pokoji, kde býval s Ronem, protože slyšel brblání Phinease Nigelluse. Jemně se dotýkal prsty stěny a kráčel pomalu. Konečně schody.
Úlevně si oddechl a začal scházet dolů do přízemí.

,,Kdo to dovolil, aby to uveřejnili! Přece máme v novinách svoje lidi! Víte, kolik to Harrymu přidělá problémů?“ slyšel za dveřmi křičet Remuse.

,,Tak mu to prostě neřekneme“ ozval se další hlas, který Harry neznal.

,,To není dobrej nápad…“ začal Remus, ale to už Harry vešel dovnitř.

Cítil jak se na něj upřely pohledy lidí v místnosti.

,,Mluvil tu o mně někdo?“ zeptal se s předstíraným klidem, ale uvnitř to v něm vřelo.

Zase ticho.

,,Tak, co o mně psali v těch novinách?“ pokračoval už netrpělivě.

,,No… víš… Harry…“
,,K věci, Remusi, prosím“

,,Do medií prostě proniklo, že jsi oslepl. Asi to tam prodal nějaký smrtijed.“

Harry si povzdechl. Další rána, ale vlastně je to jedno. Stejně by se to většina lidí dozvěděla.

,,Chtěl si něco, Harry?“ zeptal se ho jemně Remus.

,,J-jo, dal by si mi něco k pití?“

,,Jasně, přinesu ti to nahoru,“ řekl a bylo to jasně myšleno jako ´jdi odsud pryč, probíráme tu něco důležitého´. Harry se otočil k odchodu. Naprázdno polknul. Kde jsou asi dveře? Naštěstí slyšel, že hovor se už zase rozproudil a doufal, že se na něj nikdo nedívá.

Dotýkal se stěny a hledal kliku.

,,Ježiši, Harry, promiň“ slyšel vedle sebe Remusův provinilý hlas. Otevřel dveře kousek od něj, vzal ho za rameno a odvedl do pokoje.

,,Tady to, Harry, máš,“ řekl Remus a Harry slyšel klapnutí skleničky o noční stolek.

,,Já teď musím na poradu. Za chvíli přijdu.“ Harry přikývl a žíznivě se vrhl po skleničce s vodou.

,,Jo a přijede Ron s Hermionou,“ křikl ještě Remus na odchodu.

To Harrymu trochu zvedlo náladu, ale takhle mizerně se necítil už opravdu hodně dlouho. Lehl si na postel a přemýšlel. Přece musí být nějaká možnost, jak mi zrak vrátit. Myslel si pro sebe, ale v hloubi duše tomu nevěřil.


Nevěděl, jak dlouho tam jenom tak ležel a zkoumal černo černou tmu, ve které se ocitl. Nevěděl, jak dlouho tam přemítal o tom, co si počne.

Ze zamyšlení ho vytrhlo zaklepání.

,,Dále“ řekl nevýrazným hlasem a dál ležel nehnutě na posteli.

Ta se zhoupla pod váhou dalších dvou postav, které si sedly na její kraj. Posadil se a čekal, jestli se návštěvník ozve.

Ano, opravdu se ozval. Několik tichých vzlyků a pak ho někdo objal.

,,Harry, je mi to tak moc líto!“ zašeptala Hermiona.

Harry ji stiskl. Byl tak rád, že jsou opět s ním.

,,Nebreč, Herm,“ řekl jemně a pohladil ji po vlasech.

Odtrhla se od něj, položila mu ruce na ramena a pravděpodobně ho pozorovala.


Viděla chlapce, který se nepodobal tomu Harrymu, kterého znala ještě před Siriusovou smrtí. Tohle byl bledý, nezdravě hubený kluk, kterému už nehrály v očích ty všudypřítomné veselé jiskřičky.

,,Neboj, jsme s tebou, kamráde,“ řekl Ron a poplácal Harryho po zádech.

,,Díky,“ šeptl a smutně se usmál.


Povídali mu o prázdninách. Dozvěděl se, že spolu začali chodit. Přál jim to. Byli dokonalý pár. Hermiona ho potom jemně vyzvala, aby jim pověděl, jak se to stalo. Vyprávěl. Neochotně, ale přece. Když skončil, zavládlo v pokoji naprosté ticho.

,,Takže to nejde zrušit?“ ptala se po chvíli roztřeseně Hermiona.

Harry v odpověď pouze zavrtěl hlavou.

,,A kde máš zbytek rodiny?“ ptal se Harry Rona, aby změnil téma.

,,No…“ začal Ron. „Mamka šla na nákupy do Příčné ulice, Taťka je v práci, Fred a George dělají v tom svým novým krámku, Ginny je u nějaký kamarádky na týden a zbytek je pryč.

,,A půjdeš do Bradavic?“ nenechala se zastrašit změněním tématu Hermiona.

,,Nevím,“ odpověděl a pokrčil rameny.

Hermiona se nadechovala k další otázce, ale Harry už jí neslyšel. Zase se ozvala jeho jizva.

Ohromná bolest mu zatemnila zbývající smysly. Přitiskl si dlaně na čelo a zalapal po dechu nad nečekanou bolestí. Ještě slyšel vyděšený Hermionin hlas a pak omdlel.

Ocitl se v kamenné místnosti. Moment. Jak to, že vidím?

,,Ahoj, Harry,“ proťal ticho odporný slizký hlas. Harry se prudce otočil na postavu stojící na druhé straně místnosti.

,,Co chceš?“ štěkl na Voldemorta a probodával ho nenávistným pohledem.

,,Mám pro tebe překvapení,“ ušklíbl se Pán zla.

Harry, aniž by chtěl začal kráčet za Voldemortem, který se vydal do vedlejší místnosti.

Co uviděl, když vstoupil, ho naprosto šokovalo. Molly Weaslyová připoutaná ke zdi řetězy, v bezvědomí a celá od krve. Harry nebyl schopen slova.

Lord Voldemort se ušklíbl.

,,Jestli se mi nevydáš, zabiju ji,“ řekl posměšně.

Harry na to chtěl něco říct, nebo se k paní Weaslyové rozběhnout, ale místo toho se začal obraz rozplývat…

Prudce se posadil a rychle oddechoval. Už zase viděl jen tmu. Cítil, jak ho někdo jemně zatlačil zpátky do postele.

,,Klid, Harry,“ slyšel Remusův hlas.

,,Na, vypij to,“ řekl a vložil mu do dlaně lahvičku s lektvarem. Kopnul ten hnus do sebe a třesoucí se rukou vrátil Remusovi lahvičku.

Pomalu cítil, jak se mu tep zpomaluje a tepání v jizvě taky přestávalo.

,,Co se stalo?“ zeptal se z nenadání Remus. Harry začal třesoucím se hlasem vyprávět, co se stalo. Nevěděl kdo všechno v místnosti je, ale to se brzy dozvěděl.

,,Co s tím budeme dělat?“ zeptal se Ron s jasně slyšitelnou hysterií v hlase.

,,Uvidíme. Jdu to říct Brumbálovi, svolá se rada a vydáme se po ní pátrat. A ty,“ ukázal na Harryho, ,,se opovaž jenom na krok z tohoto pokoje!“

Harry už si myslel svoje. Rozhodně nechtěl nechat Ronovu maminku ve spárech toho netvora. ,,Tonks, mohla bys sem?“ křikl Remus ven ze dveří. Za chvíli přišla Tonks.

,,Ano?“

Remus jí obeznámil se situací a řekl, ať Harryho hlídá a nedovolí mu jít ani z pokoje. Tonks souhlasila.

,,A vy dva jděte do svého pokoje“ vyhnal Rona s Herm Remus roztržitě. Ti se chvíli vzpouzeli, ale nakonec oba odešli.

Harry se snažil mermomocí vymyslet plán, jak se odtamtud dostat. Bylo mu jasné, že je Voldemort má všude špehy, takže by nebyl problém, aby ho některý z nich našel. Horší bylo, jak se dostat z očí Tonks. Napadalo ho spoustu věcí, ale pokaždé mu do toho vlezla buď ona, nebo slepota a taky to, že nemá hůlku.

,,Na, Harry, tady máš pití,“ řekla Tonks po tom, co si mezi dveřmi s někým vyměnila několik tlumených slov, kterým Harry nerozuměl.

Vzal si skleničku a vypil jí. Už měl docela žízeň. Potom, co skleničku vrátil zpátky Tonks, začalo se mu dělat zle. Měl pocit, jako by z něj někdo tahal všechny síly. Pocit naštěstí brzy ustal a on se naštvaně podíval na Tonks.

,,Co v tom bylo,“ zeptal se ledově.

,,To byla pojistka. Na nějakou dobu to z tebe vysálo tvoje Magické schopnosti. Bylo to nutné.“

,,Cože?“ zaječel nepříčetně. Měl chuť jí uřknout.

Žádné komentáře
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.