Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

Kapitola 1

Prosím omluvte mě za poněkud klasický začátek, ale pak, jak mi můžou dosvěčit ti co to četli :D je to už trošku originálnější.
Harry seděl na okenním parapetu a tiše hleděl na hvězdy. Jako téměř každou noc ho vzbudily noční můry. Potřásl hlavou, aby z ní vyhnal obraz Siriusových bouřkově šedých očí, které na něj vyčítavě hleděly. Posledních několik nocí se mu zdálo nejen o smrti svého kmotra, ale i o jeho dosud žijících přátel. I když to, jestli žijí, nevěděl jistě. Minulý týden mu napsal Brumbál, ať neodesílá žádné dopisy a ani nečeká, že nějaké dostane. Je to prý nebezpečné. Ušklíbl se. Brumbála nenáviděl čím dál víc.

Seskočil z parapetu a lehl si na postel. Snažil se neusnout, ale únava nastřádaná za několik probděných nocí ho nakonec přemohla.

Mrtvý Ron, v jehož vytřeštěných očích se zračí vyčítavý pohled a Hermiona, umírající pod kletbou Crucio. Z jejích zkrvavených rtů plynou slova plná obvinění a nenávisti. Sirius, padající za kamenný oblouk…

Harry se s trhnutím probudil a zmateně se rozhlédl kolem sebe. Několikrát zamrkal a otřel si slzy z očí.

„Vstávej, ty kluku! Kdo myslíš, že udělá snídani!“ ozval se ze zdola nepříjemný hlas strýce Vernona.

Harry si povzdechl, rychle na sebe hodil oblečení a vydal se dolů připravit snídani.

Popřál všem dobré ráno, ale odpovědi se mu nedostalo. Překvapilo ho, že je dnes u snídaně i Dudley, který obvykle vstává až na oběd.

„Dneska vezeme Dudleyho na tábor,“ začala teta Petunie. Harrymu na chvíli svitla naděje, že by mohl k jeho sousedce, paní Figgové, ale to mu teta brzy vyvrátila.

„Zůstaneš sám doma, ale jestli něco provedeš, tak si mě nepřej! Necháme ti tady seznam prací, které za dnešek máš udělat! Vrátíme se večer.“

Zbytek snídaně proběhl bez jediného slova, a když si Harry sedal ke stolu, zbytek rodiny se odcházel sbalit.

Vzal si poslední kus chleba, který Dudley ještě nesnědl a začal si číst seznam věcí, které měl dneska udělat. Utřít prach, umýt nádobí, posekat trávník, natřít plot. Povzdechl si, to neměl šanci stihnout.

„Plechovku s barvou máš v garáži,“ křikl za ním ještě strýc Vernon a pak už se ozvala jenom rána dveří a zvuk motoru.

Dojedl snídani a pustil se do mytí nádobí. Vlastně byl rád, že má co dělat - zaměstná svoji mysl. Jenom vzpomínka na Siriuse v něm vyvolala úzkost a ten prázdný pocit se ještě prohloubil.

Když Harry začal natírat plot, už byla téměř tma, pouliční lampy svítily, ale Dursleyovi stále nebyli doma. Po celém poledni na sluníčku ho pobolívala hlava. Najednou zhasl i ten poslední zdroj světla - lampy. Harry upustil štětec a instinktivně sáhl po hůlce, kterou měl stále s sebou. Okolo něj se začaly ozývat šustivé zvuky a přibližovaly se k němu stále blíž, až cítil, že ho celého obklíčily.
Oslnilo ho ostré světlo a v tom ochromění ho někdo odzbrojil a svázal. Bylo to tak rychlé, že se ani nestačil vzpamatovat.

Když se rozkoukal v ostrém světle několika hůlek, zjistil, že je v úzkém kruhu asi 15-ti smrtijedů a že se k němu blíží dvě postavy. Malfoy a Belatrix. Kdyby mohl říct nějakou uštěpačnou poznámku, s radostí by to udělal, ale momentálně se nemohl ani pohnout. Přistoupili těsně k němu a s jiskřičkami v očích na něj hleděli.

„Copak, Pottere, došel ti dech?“ řekl s úšklebkem Malfoy a namířil na něj hůlkou.

Belatrix vypadala dost přešle a unaveně a tentokrát se zmohla jenom na nespokojené zamručení, ať Malfoy pohne kostrou.

Ten jí věnoval jeden vše říkající pohled a dál se věnoval Harrymu.

„Tentokrát nám neutečeš, Pottere!“ sykl na něj. „A jako pojistku ti temný pán posílá překvapení.“ Malfoy mu namířil hůlku mezi oči a začal odříkávat zaklínadlo, při kterém Harrymu běhal mráz po zádech. Snažil se všemocně vykroutit z kouzla, ale to už z Malfoyovo hůlky vylétl zářivý paprsek. Před Harryho očima se rozdvojil a vpil se do nich. Zachvátila ho neskutečná bolest. Měl pocit, jako by mu někdo oči vypaloval. Pevně je zavřel a snažil se to přetrpět, ale pomalu si uvědomoval, že ztrácí vědomí. Než ale omdlel, bolest začala ustupovat. Zjistil, že už není spoutaný kouzlem, leží na zemi a kolem něho se ozývají zvuky boje. Otevřel oči v domnění, že před sebou uvidí několik desítek bojujících postav, ale neviděl nic. Nic, jenom naprostou temnotu. Dost ho to vyděsilo, ale než o tom mohl začít přemýšlet, vřavou pronikl ostrý výkřik:
„Odneste Pottera!“ Harry věděl, že ten hlas patřil některému ze Smrtijedů. A opravdu. Po chvíli uslyšel vedle sebe šustění pláště. Pak ucítil, jak se ho dotýká cizí ruka. Prudce ji odstrčil a couvl. Postava, očividně zaražená, zůstala chvíli strnule stát a to se jí stalo osudné.

Harry slyšel, jak se vedle něj složilo Smrtijedovo tělo. Za předloktí ho chytila další ruka. Chtěl jí zase odstrčit, ale zastavil ho důvěrný hlas:
„Harry, to sem já,“ řekl Remus Lupin, přítel jeho otce a Siriuse.
„Na, chytni se toho,“ řekl a asi Harrymu nastavil přenášedlo.

„Remusi, já nevidím,“ zašeptal Harry. Remus, očividně překvapený tímto prohlášením, na chvíli ustrnul, ale po dalším výkřiku se vzpamatoval. Chytil Harryho dlaň a vložil do ní přenášedlo. Pak už jen rychle napočítal do tří a Harry ucítil známý pocit trhnutí za pupíkem a pak už tvrdý náraz na zem.

Nehnutě tam stál obklopen tichou temnotou. Nevěděl, kde je, ani co se děje. Po chvíli se začalo ozývat praskání od přemisťování.

„Harry, proč jsi nešel dovnitř?“ zeptal se ho měkký ženský hlas, ve kterém Harry poznal Tonks.
„Nevidím! Nevím, kde to jsem!“ vykřikl zoufale tak, že to slyšeli všichni. Nastalo hrobové ticho
„Neboj, Harry. To bylo jen nějaké primitivní oslepovací kouzlo,“ řekl klidně Remus, chytil ho za paži a odvedl ho. Harrymu to kouzlo tedy moc primitivní nepřišlo, ale nechtěl se hádat. „Kam to jdeme?“ zeptal se po pár krocích.
„Do Siriusova domu,“ odpověděl po chvilce váhání Remus.

Kdyby se Harry necítil tak špatně, jistě by se začal vzpírat. Teď na to neměl ale vůbec sílu a tak pomalu došel do domu.

„Tady si sedni,“ navedl ho Remus na dřevěnou židli. Harry odhadoval, že jsou v kuchyni. „Zavři oči a já zkusím nějaká kouzla,“ řekl po chvíli přemýšlení. „Vista ricondurre!“

Harryho v očích zašimralo, ale když je otevřel, neviděl opět nic. Oznámil to Lupinovi, který pravděpodobně takovou reakci nečekal.
„Znám ještě jedno,“ řekl povzbudivě a začal vyslovovat o něco delší kouzlo. Harryho to tentokrát bolestivě zaštípalo, až se mu udělalo zle. Ale stále nic neviděl.

Remus, když viděl Harryho rychle blednoucí tvář, rozhodl se, že to raději nechá na Snapeovi, který ví o kletbách a černé magii více. Když svoje rozhodnutí sdělil Harrymu, nebyl příliš nadšený, že o jeho zrak se má starat zrovna Snape a svůj názor také dal jasně najevo. Jeho žádost však měla zůstat nevyplněná.

Do místnosti někdo prudce vletěl.
„Smrtjedi chtějí napadnout Pottera!“ křikla postava hlasem, který označoval Snapea.
„Trochu pozdě, ale přece,“ řekla uštěpačným tónem Tonksová.

Chvíli bylo ticho, které opět protrhl Snape.

„Ale jak vidím, nic se vám nestalo.“
Harry neměl sílu, aby mu to vyvracel, ale Remus to udělal za něj.
„Harry nevidí. Zkoušel jsem pár kouzel, které znám, ale nepomohlo to.“
Snape byl chvíli zticha a všichni napjatě očekávali jeho reakci.
„Co kdybyste nám, pane Pottere, nejdříve vylíčil, jak to bylo?“ zeptal se. Kupodivu v tom nebyl ani náznak posměchu, či pohrdání.

Harry začal unaveně vyprávět a když skončil, zavládlo v kuchyni opět ticho.

„Víte, jak znělo to kouzlo?“ ptal se Snape. Harry jen záporně zavrtěl hlavou. „Ani žádné další věci?“

„Jenom bylo hrozně dlouhé, a když ho Malfoy říkal, bylo to nepříjemné,“ odpověděl po chvilce váhání.

Snape si odfrkl, ale nic nenamítl.

„Pravděpodobně vám nezbývá nic jiného, než mi dovolit, abych na vás použil nitrozpyt,“ řekl trochu nezúčastněně. Harry chtěl něco namítnout, ale někdo mu konejšivě položil ruku na rameno.

„Neboj, Harry, nedovolím, aby se ti hrabal v hlavě,“ řekl klidně Remus.
„A proč to nemůžeš udělat třeba ty?“ ptal se bezmocně Harry.
„Severus tomu rozumí víc.“
Harry nakonec pokořeně souhlasil.

Cítil, jak si před něj Snape stoupnul a pak už slyšel jen vyřknutí kouzla.

Před očima se mu začali míhat krátké obrazy a kolotoč se zastavil až na okamžiku, kdy před ním stál Malfoy a recitoval kouzlo. Harryho překvapilo, že vidí, ale hned mu došlo, že to bude tím, jak se mu věci promítají z mozku. Hrůzný okamžik skončil a on se opět vrátil do tmavé reality.

Chvíli bylo naprosté ticho, nikdo se neodvážil ani pohnout.

„Obávám se, že je to kouzlo naprosto trvalé. Divím se, že ho Lucius zvládl, ale asi je v černé magii lepší, než jsem čekal,“ protrhl ticho Snape.

Harrymu to prohlášení sevřelo všechny vnitřnosti. Už nikdy neuvidí. Nebude číst, hrát famfrpál… A jak asi slepec zabije pána všeho zla?

Už toho na něj bylo za dnešek trochu moc.

Zavřel oči a sesunul se k zemi.


Poslední komentáře
24.09.2006 00:16:59: smiley${1}
23.09.2006 22:03:28: Do krve...
23.09.2006 21:31:12: Tak to bych se hádala smiley${1}
23.09.2006 21:03:13: Ale no tak Brychcínová, nedělej cavykysmiley. Dyť na netu sou povídky s mnohem horší gramatikou než má...
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.