Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

Kapitola 10.

Krásné kulaté číslo
Probral se, ale oči neotevřel. Nejdříve si snažil vybavit události předchozích dnů. Nakonec dospěl k závěru, že musí být stále ve vesnici nebo už v nemocnci. Bolest byla už o hodně mírnější, ale stále cítil záškuby, které mu procházely celým tělem. Musel být na četných místech obvázaný. Například rukama přes husté vrstvy obvazu nemohl ani hnout, ale byl tomu rád.
Odvážl se pootevřít oči. Jenom trochu, protože kvůli svázání měl víčka rozdřená. Spatřil ženu, která seděla na židli vedle jeho postele. Byla starší a silná. Upírala na něj zvědavý pohled.
,,Kdo jste?" zašeptala. Harryho ta otázka mírně překvapila. Čekla, že se ho zeptají na jméno nebo tak, ale v té otázce bylo skryto mnohem víc. Nevědomky nahlédl na její auru. Byla zvláštní a nějakým drobnými částmi se podobala rostlinám. Zahledal v mysli, kdo míval takovou auru. Drujdi. Musela být jejch vzdálený potomek.  Než mohl v přemýšlení pokračovat, žena se znova ozvala.
,,Máte špičaté uši jako elf a na čele jizvu ve tvaru blesku," promluvila znova.
,,Řekla jste to někomu?" zachraptěl. Jeho hlas byl slabý, ale v naprostém tichu domu byl slyšet dobře.
Žena zakroutila hlavou. Harry věděl, že jeho tajemství nikomu neprozradí. Druidům se dalo vždycky věřit, tak snad i jejich potomkům.
,,Sem elf a jmenuji se Harry Potter," zamumlal tiše a slova doplnil upřeným pohledem. Žena na něj chvíli nevěřícně zírala.
,,Ale vždyť to není možné..."
Harry se na ní stále díval. Jeho pohled jí nakonec přesvědčil. Nechtěla vědět jeho příběh, i když na ní bylo patrné, že by si ho ráda vyslechla. Ale byla to léčitelka a bylinkářka, takže viděla, že toho nyní moc nenamluví.
,,Kde to jsem?" zeptal se Harry po chvíli. Měl pocit jakoby léky vyprchávaly a jemu se začínalo opět dělat zle.
,,V Irsku. Tohle je malá rybářská osada. Nikdo se tady neumí přemistovat, takže chlapi jeli do města, aby zaletaxovali do Londýna," odpověděla mu žena a vyhrabávala něco ze skříně.
,,Jak ste poznali, že jsem z Londýna?"
,,Řekl jsi nám to. Měl si vysokou horečku, není divu, že si to nepamatuješ. Moje čaje na tebe ale působí víc než dobře...asi za to může tvůj původ," Harry si všimnul, že hladce přešla k tykání.
,,A...jak dlouho tu jsem?"
,,Asi den a půl. Léčitelé by se sem mli přemístit co nevidět," odpověděla a přišla k němu s velkým hrnečkem, z kterého se valila pára.
,,Tohle by ti mělo snížit horečku," řekla a přiložila mu k ústům horký čaj. Nebyl ale tak vařící, aby se o něj popálil. Chutnalo to všelijak. Harryho přirozenost byla živit se jenom rostlinami, takže mu hořká chuť nevadila.
Po pár minutách opět usnul.

Probudily ho až dvě rány, které zaslechl před domem. Jasné bylo, že se tam někdo přemístil. O chvíli později už někdo zaklepal na dveře a po vyzvání vstoupili dva muži ve světlých pláštích.
Chvíli se bavili s Helgou, jak se Harry dozvěděl, že se jmenuje místní bylinkářka, léčitelka a taky žena, která se o něj postarala. Pak se léčitelé přesunuli k němu. Harry měl pocit, že je vechno jako ve snu, ani je pořádně nedokázal vnímat. Ucítil chlad, když z něj stáhli pokrývku, aby ho mohli odlevitovat na právě vyčarovaná nosítka.
Helga se s ním rozločila a on jí zamumlal taky něco jako pozdrav a znova usnul.

Opět se probral, tentokrát ale v úplně jiné místnosti. Chvíli si nemohl uvědomit kde je, až pak se rozvzpomenul na matnou vzpomínku jak ho přenášejí pryč z Irska. Musel být tedy u sv. Munga. Zapátral očima po místnoti a uvědomil si, že má pravdu. Zvláštní světla ve tvaru bublin se míhaly u stropu.
Chvíli jen tak ležel a přemýšlel, co bude dělat. To, že je elf už jistě zjistili. Trochu se mu stáhlo hrdlo strachem, když si vzpoměl na Remusova slova o pokusech na odboru záhad. Ale bude se s tím muset vyrovnat. Voldemort už stejně všechno ví, takže na tom už nezáleželo. Teď musí přesvědčit Malfoye a Ismat Surem o tom, že sou vyvolení. A taky najít čtvrtého z nich. Netušil, co bude horší. Jestli přesvědčit toho arogantního hlupáka a jeho dívku, nebo hledat poslední článek jejich skupiny.
To, spolu se zabitím Voldemorta bylo jeho úkolem. Úkolem, pro který žil a který musel splnit.

Do dveří vstoupila sestřička. Vlasy měla stažené do ohonu a na hlavě měla bílou špičatou čapku.
Úskokem se na něj podívala, ale přesto k němu přišla a bez jediného slova mu začala převazovat ruce. On o ní nezavadil pohledem. Nemusel se jí dívat do hlavy, aby poznal, co si o něm myslí. Docela dobře věděl, jak se musí cítit Remus.
Sestra beze slova odešla a nechala ho jeho temným myšlenkám.
Dny v nemocnicy ubíhaly jednotvárně. Každou chvíli doufal, že se otevřou dveře a dovnitř vejde Remus s tím svým konejšivým úsměvem. Ale nepřišel nikdo. Nikdo, až na tým bystrozorů kteří ho vyslechli. Byli poněkud ostýchaví. Asi se ho taky báli. Dnes k němu měli přijít pracovníci z odboru záhad. Ano, musel si to přiznat, měl strach. Strach z neznáma, strach z lidí, které měl zachránit. Strach z toho, že ho zavřou do bílé místnosti, kde nebude ani stéblo trávy. Zatřásl hlavou, aby o těhle věcech přestal přemýšlet. Až přijdou, tak přidou a teprve potom se jimi bude zabývat. Snažil se podle toho řídit, vtíravé myšlenky ale nepřestavaly.

Pracovníci ministerstva přišli ještě tentýž den. Byli tři. Rozesadili se kolem postele a bedlivě ho pozorovali. On jim pohled věnoval s ledovou klidností jemu vlastní, ačkoliv uvnitř byl slušně rozrušený.ť,,Pane Pottere, přišli jsme se s vámi domluvit na vašem vyšetření. Doufám, že víte o co jde," promluvil první z nich, notně plešatý a starý černoch. Ani to nebyla otázka, jako spíše konstatování. Harry němě přikývl a stále si muže prohlížel. Auru měl trochu pokřivenou, ale jinak byla v pořádku.
,,Počítáme s vámi, po konci vaší hospitalizace si pro vás přijdeme," promluvil druhý muž, tentokrát o něco mladší běloch.
Následovalo další kývnutí. Potom nastalo ticho. Ticho plné vzálemných pohledů. Pravděpodobně čekali, že budou následovat nějaké dotazy. Ale Harry se neměl na co ptát.
Nakonec se pracovníci postavili, kývli na pozdrav a spěšně odešli.
Harrymu už zbývalo jenom čekat.

Poslední komentáře
06.10.2006 20:11:26: Moudrá slova smiley${1}
06.10.2006 19:17:41: Poodhalené tajemství je tajemstvím ještě větším smiley${1}
06.10.2006 14:27:44: Děkuju vřele smiley${1}
06.10.2006 08:37:28: Je to zase skvělý, Ginosmiley${1}
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.