Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

kapitola 11.

Harry si oblékl poslední část oblečení a posadil se zpět na postel. Doufal, že tady zůstane aspon do té doby, než se mu uzdraví ruce, ale léčitelé už ho propustili a to znamenalo i přesun na ministerstvo. Proti jeho vůli měl strach. Zapudil ale tento pocit co nejhoběji do své mysli.
Pracovník se dostavil jen pár minut po tom co se stihl obléct. Vyzval ho kývnutím hlavy, aby ho následoval a Harry tak učinil. Kráčel vedle muže svým typickým ladným krokem. Ten ho chvíli pozoroval a když vyšli ven z nemocnice nabídl mu starou plechovku. Harry poznal ten druh kouzla, který se ve zdánlivě obyčejné plechovce převaloval. Bylo to přenášedlo. Harry se ho dotknul. Působilo mu to vnitřní bolest. Jeho instinkty křičeli ne, ale mysl mu říkala, že pokud se jim nepoddá, bude muset žít celý život na útěku. A o to nestál.
Přemístili se do jakési předsíně. Byla tam tma, ale Harry viděl celkem slušně. Muž se k němu naklonil.
,,Budu vám muset zavázat oči," řekl taktně a Harry opět přikývl. Připadal si jako kdyby ho vedli na popravu. A on se jim bez jediného vzdoru poddal. Jeho instinkty začali znova křičet. Tentokrát se mu ten pocit podařilo zapudit jen stěží. Užíral ho. Zlá předtucha kalila jeho zdravý rozum, ale stále se dokázal ovládnout natolik, aby ho překryl falešným pocitem toho, že má všechno pod kontrolou. Nechal se mužem vést za paži, ačkoliv viděl naprosto normálně a šátek zakrýval jenom tu menší, mnohem méně důležitou část zraku. Hodlal jim lhát. Tak trochu doufal, že se mu podaří všechna kouzla pravdy oklamat. Možná to byla zbytečná naděje, ale lepší než nic. Při nejhorším jim to tam může zbořit a utéct. Jeho názor na tohle se změnil, když prošel magickou bariérou tohoto místa. Rozklapaly se mu kolena a málem se zhroutil. Kde mohli takovouhle sílu vzít?
Naštěstí muž si jeho výpadku nevšiml a vedl ho klidně dál. Na něj očividně bariéra nepůsobila. Sevřely se mu břišní svaly. Měl pocit, jakoby se mu zavřely zadní vrátka u kterých měl vždycky jistotu, že může utéct. Teď může doufat jenom v zázrak.
Muž mu rozvázal oči až v malé místnosti, která byla celá v bílém. Magické izolovaní probíhalo ve stěnách a občas te zablesklo, takže dovnitř nemohlo proniknout nic. Bál se, že tady nebude žádná rostlina, nic živého.  Bez přítomností těchto drobných a primitivních, ale přesto přátelských a pro něj nepostradatelných myslí mu bylo smutno.
Muž mu na bílou postel hodil jakýsi úbor se slovy ať si to veme na sebe odešel pryč.
Opět se rozhlédl po místnosti. Byla tu příjemná teplota. U jedné stěny stála postel. Celá bílá, která neměla deku, jenom polštář. Přešel k ní a zvědavě si prohlédl také bílé oblečení. Delší tričko a šortky. Zvedl pohled a přejížděl pohledem po jednotvárných stěnách. V rohu naproti posteli byl jakýsi předmět. Po chvíli nenápadného zkoumání zjistil, že je to něco na způsob mudlovské kamery. Mohl jí klidně zničit, ale bůh ví coby se pak stalo. Musel si ale dávat pozor na to, co dělá.

Potom, co se v malinké koupelně napojené na pokoj převlékl za ním přišla žena. Její oblečení byl stejnkoroj, jako u většiny pracovníků na odboru záhad.
,,Odeberu vám krev," prohlásila klidně, vyndala hůlku a sadu skumavek. Harry přikývl a povzdechl si. Připadal si tak hrozně. Měl pocit, jako by byl pokusný králík a vůbec se mu to nelíbilo. Nutkání utéct se zvýšilo, ale stejně nemohl nic dělat. Posadil se na postel a nastavil ženě pravou ruku. Zápěstí měl stále obvázaná, ale už jen proto, aby se naná už drobné rány nepřestaly hojit.
Žena mávla hůlkou a jemu se z ruky přímo do skumavky začala vinout krev. Nezvrušeně pozoroval kapky, ale bylo mu to nepříjemné.

Naplnila polsední skumavku, rozloučila se a odešla. Vzala mu hodně krve a jemu došlo, že je zajímá nejen její složení, ale také kolik krve v sobě má. Cítil se jako vymačkaný citron.
Vypil sklenici vody, kde, jak s nechutí zjistil nebyl dokrvovací lektvar, lehl si na postel a dovolil si aspoň na chvilku usnout.

Probudila ho opět ta žena. Nesnažil se zabývat jak vypadá a uposlechl jí, když ho vyzvala aby jí nálsedoval. Po chvíli chůze mu opět zavázala oči.

Když se mu opět vrátila ta nepotřebná část zraku mohl dělat, že se rozhlíží. Místnost se podobala mudlovským loboratořím. Navedla ho k židli stojící u jediného stolu bez skumavek, kahanů a dalších potřeb a odešla. Harry se ani nepohnul. Nerozhlížel se, protože si byl vědom další kamery, která vysela nad ním.

Během pár minut sem vešli dva muži. Tentokrát na sobě měli pláště podobné léčitelům z nemocnice až na ten rozdíl, že lemy rukávů měli černé. Oba si sedli naproti němu.
,,Budeme vám pokládat otázky a vy na ně budete pravdivě odpovídat," promluvil stroze muž. Díval se na něj s opovržením, ale Harry mu pohled oplácel ještě silněji.
,,Teď na vás použijeme kouzlo pravdy," prohlásil druhý muž a vytáhl si z hábitu hůlku. Harry to tak trochu čekal. Nenápadně izoloval vyrstvu myšlenek a vzpomínek. Doufal že to pomůže.
Zabralo to a zlatý paprsek zaplnil pouze tu část, která pouze připomínala mysl. Začali pokládat otázky od začátku. Ptali se na jeho dětství. On nedokázal lhát ve věcech, které nebyly vyloženě nutné. Říkal jim pravdu, ale když narazili na to, jak se stal elfem, odpovídal pouze že neví, že se ráno vzbudil a vypadal takhle. Tvářili překvapeně. Následovaly další desítky dotazů a držet stále vrstvu falešné mysli se stávalo stále těžší a těžší.
[21:26:31] Kiki Barchini píše:

Poslední komentáře
08.10.2006 17:56:59: Jj, moc pěkný, Gino!! smiley${1}smiley${1}
08.10.2006 01:42:33: Dobrý :)
07.10.2006 22:20:58: chudák králíksmiley${1}
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.