Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

Kapitola 12.

Ve stejnou chvíli kdy do Harryho vědomí vnikl Průzkumník přístroje na skoumání myslí sebou Moari prudce škubl až upustil brk, kterým zrovna opravoval jeho první domácí úkoly. Sáhl si na místo pod srdcem a prudce se předklonil. Měl tam nepříjemný, až bolestivý pocit. Položil čelo na chladnou desku stolu a snažil se uklidnit zrychlený dech. Nevěděl co se děje. Najednou se mu před očima objevil obraz černovlasého chlapce, nebo muže? Nevěděl. Měl černé, dlouhé vlasy a obličej stáhlý bolestí. A pak ucítil co se mu děje. Sice jenom na chvilku, ale stačil to identifikovat. Vidina skončila a on se na židli prudce posadil. Toho chlapce poznal. Harry Potter. Jeho nová podoba i byli původu byli v Denním věštci před týdnem. A ten pocit? Byl mnohem silnější než zažíval kdysi on. Udělalo se mu zle při vzpomínce na pobyt ve výzkumném centru na odboru záhad. Strávil tam 3 měsíce, na které nikdy nezapomene. Jenom kvůli tomu, že byl jiný. Jeho matka byla Najáda, vodní Nymfa a otec byl kouzelník. Byl první takhle vytvořené dítě, které se zachránilo. Jeho otce zabila matka, jak to u Nayád bývá zvykem. On přežil náhodou a nikdo neví jak. Dostal se do dětského domova, kde, když mu bylo 14 ho poslali na výzkum. Pak tam musel docházet ještě další roky, aby mohli zaznamenávat jak se vyvíjí. Bylo to hrozné. Nikomu nepřál aby si to prožil. Navíc, o Potterovi se diskutovalo a dohodli se, že řeknou Lupinovi, aby jim to zakázal. Nebyl problém podepsat papír, aby na něj ministerstvo nemohlo. Z neznámého důvodu té vidině věřil a vydal se za Brumbálem, aby se ho na to zeptal.

Když Brumbálovi vyslovil svoje podezření, ředitel všechno zapřel. Řekl , že Harry se hospitalizuje v nemocnici a taktně mu naznačil, že se asi zbláznil. Moari zamumlal na rozloučenou a odešel. Brumbálovi ale neuvěřil. Jeho pocit byl silnější než jeho slova.

Podíval se na hodinky. Bylo ještě dost času, přinejhorším nepřinese zítra havraspárským opravené úkoly.

Šel pomněrně pomalu. Rychlá chůze mu dělala problém, stejně jako chůze samotná. Pohyboval se těžkopádně a poněkud nemotorně.

Za hranice Bradavického hradu došel až po hodné chvíli a nehodlal utrácet další čas. Okamžitě se přemístil ke sv. Mungovi.

Čarohosteska byla ochotná mladá žena, která na něj nepokritě civěla, ale na to už si zvykl. Mít za matku nayádu mělo své výhody i protiklady. Jeho vzhled jistě patřil do předností. Zlaté vlasy, které si nechával narůst až po bradu se lehce vlnily kolem bledého obličeje s vystoplými lícními kostmi, ve kterém vodově modré oči zářily jako dvě tůně. Protikladem bylo, jak řekly jeho četné přítelkyně sukničkářství. Ale nemohl si pomoct. Cítil to v sobě hluboko zakořeněné. Vždyt i jeho matka lákala svým zpěvem námořníky do hlubin, kde si s nimi užila a pak je chladnokrevně zabila. U něj to nebylo jinak. Nebyla to žádná romantika jako z pohádek. Jeho narození se přisuzovalo hvězdám, měsíci, mořským proudům, nebo prosté náhodě. Nikdo ale nedokázal říct, co to přesně bylo. Hlas po matce také zdědil. Jako mladík zpíval v několika skupinách. Když chtěl, dokázal ze svého hrdla dostat téměř stejně omamné zvuky jako jeho matka.

,,Kde je pan Potter?" zeptal se hruběji než chtěl.

,,Už před týdnem odešel," zatvářila se dívka překvapeně.

,,A kdo si ho vyzvedl?"

,,Nějací muži z ministerstva..." žena si přikryla ústa rukou. ,,To sem vám ale vůbec neměla říkat!"

Poslední slova už ale Moari neslyšel. Musel odtamtud dostat toho chlapce. To nutkání pramenilo na místě pod srdcem.

Poslední komentáře
09.10.2006 00:08:02: Strašně díky! To víte, záchvěv inspirace... musel se zachytiti! Ale ted zase budeš škola a mě matka ...
08.10.2006 23:26:24: Super :)
08.10.2006 22:24:36: Supr!!! Čoveče, nepíšeš nějak rychle?! Né že bych to nechtěla, to ne.... díkysmiley${1}smiley${1}
08.10.2006 20:40:08: vau, těším se na další
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.