Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

Kapitola 14

Je mi líto, co se  v téhle kapitole stane. Mě samotné to trhalo srdce, ale je to příliš důležité na to, aby to zůstalo jak je.
Jeho vědomí jakoby si začalo uvědomovat věci, o kterých si myslel, že se je nikdy nedozví.
Za jeho narození nemohly ani hvězdy, ani vodní proudy, ale osud, který si ho vyvolil. Měl úkol. Musel ho splnit za každou cenu.
Z jakého si tranzu ho probralo až když ho Remus chytil za rameno.
,,Moari, umíš vyčarovat nosítka?" ptal se rychle. On jen zakroutil hlavou. Pomalu si uvědomil poněkud nepříjemnou situaci toho, že z přítomných nikdo neumí vyčarovat nosítka a Potter ležel v bezvědomí. Ale nedalo se nic dělat, potřeboval co nejdříve na ošetřovnu. Sklonil se k němu a vzal ho do náruče. Byl mnohem lehčí než čekal. Nebyl problém ho nést a tak vykročili pryč na místo, kde se mohli přemistovat.
Harry pomalu otevřel oči. Všude kolem něj bylo bílo a on si myslel, že je pořád ve výzkumném centru. Smířen se svým osudem je rači opět zavřel. Z polospánku ho probral až známý hlas, který by tady nikdy nečekal.
,,Jak je vám pane Pottere?" ozvala se školní ošetřovatelka. Harry na ní jen vyvalil oči. Chvíli jí nevěřícně pozoroval, dokud se neujistil, že je skutečná.
,,Je mi skvěle," zašeptal spíš pro sebe. Byl pryč. Pryč z toho pekla. Matně si vzpomínal na muže se zlatými vlasy, který ho odtamtud nesl. Zajímalo ho, jestli to byl pouze výplod jeho zmatené mysli a nebo skutečnost.
Měl ještě zájem o tom dál přemýšlet a nebo se zeptat. Než se ale stačil dostat ke slovu, madam Pomfreyová mu vrazila do ruky flakonek s lektvarem a ochranitelsky nad ním stála, dokud ho do dna nevypil. Trvalo jenom pár minut, než usnul bezesným spánkem.
Druhý den, když se Harry probudil všiml si u své postele obrysu postavy, kterou ale přes závěs nemohl identifikovat. Téměř automaticky chtěl nahlédnout na auru, ale nedostal se k ní. Zamračil se soustředěním. To musel být Malfoy, Ismat a nebo... oči se mu rozzářily nadějí. Mohl by to být čtvrtý ze strážců portálů.
Opatrně odhrnul závěs a podíval se na zlatovlasého muže, který ho vynesl pryč. Byl začtený do knihy a díky Harryho opatrnosti si ničeho nevšiml, takže ho klidně pozoroval dál. Už na první pohled mu bylo jasné, že to není stoprocentní člověk. Zvláštní rysy a hlavně atipicky posazené oči s barvou moře, které byly schopné dokonale odrážet náladu jeho nositele, byly jedním z hlavních znaků národů, kteří žili ve vodě.
Až teď si ho muž všimnul. Chvíli si hleděli do očí a on si ho prozkoumával se stejnou pečlivostí jako před chvílí Harry.
S překvapením zjistil, že k němu cítí zvláštní pouto. Ještě silnější než s Malfoyem a Ismat Surem.
,,Dobrý den, já jsem Moari Luin a jsem váš nový učitel na OPČM," začal slušně muž.
,,Harry Potter, těší mě" oplatil profesorovi pozdrav. Když si potřásly rukou, přišlo mu to stejně hloupé, jako se seznamovat s dlouho známým přítelem.
,,Pokud se nemýlím, jste i můj zachránce," prolomil trapné ticho po nevhodném přivítání Harry.
,,Vlastně ano, jak to víte?" ptal se překvapeně profesor.
,,Pamatuji si útržky," vysvětlil. Luin přikývl a nastala další chvíle rozpačitého ticha. Harry měl chuť začít se s ním bavit zcela nevázaně, ale nevěděl jestli to jeho profesor taky tak cítí. A opravdu, stejný problém měl i on.
,,Mám vás pozdravovat od Remuse," promluvil nakonec Moari.
,,On tu byl?"
,,Ano, musel podepsatnějaké papíry kvůli tomu aby vás propustili."
Harry posmutněl. Chtěl Remuse vidět a ta představa, že ho zmeškal byla značně skličující.
,,Jaký papír?" ptal se Harry. Měl pocit, že tady něco neklape.
Profesor mu vysvětlil všechno. Od Brumbálových intrik až po ten zvláštní pocit pod srdcem. O tom vyprávěl poněkud zdráhavě. Harry se rozhodl, že tohle je poslední ze čtyřky strážců portálů a jako ten musel vědět, co ho čeká. Potom, co opatřili místnost proti odposlechu začal Harry vyprávět.
Teprve když skončil, došlo mu co vlastně Brumbál udělal. Nechal ho jít do toho pekla jen tak, kvůli politickým důvodům. Rozčílilo ho to, ale ne na dlouho. Byl pevně rozhodnut nenechat se někým takovým jake je Brumbál naštvat.
Mezitím to v hlavě šrotovalo i Moarimu. Smiřoval se s svým osudem. Ale na to potřeboval trochu víc než jen chvíli.
,,Prosím, omluv mě," řekl a spěšně odešel z místnosti. Harry se mu ani nedivil. Když mu Brumbál řekl o věštbě choval se mnohem hůř.
Profesor za Harrym přišel ještě několikrát. Rychle se vyrovnal se svým údělem. Probírali jak dají vědět Malfoyovi a Surem. Dohodli se, že Moari musí být mudrc, protože má nejsilnější mentální spojení s ostatními členy jejich skupiny. Harry byl věštec, ale bylo otázkou, kdo je léčitel a ochránce. O tom, kde najdou artefakty se dalo mluvit, teprve až budou všichni pohromadě.
Když Harryho konečně po týdnu pustili z ošetřovny, měl děsný pocit. Byla to ta předducha, na kterou si ale tentokrát chtěl dát pozor.
,,Děje se něco pane Pottere?" ptala se ho madam Pomfreyová když odcházel z ošetřovny. On jen zakroutil hlavou. Ani se nedivil, že se ho ptá. Byl bledý a podivně se mu leskly oči.
Rozloučil se s ní a šel na snídani. Upřímně se té chvíle bál, ale přesto si dal černé vlasy za uši. Nebude se stydět za to co je.
Jeho příchodu se nejdříve nikdo nevšiml, ale než došel ke stolu koukala na něj celá velká síň. Většinou to byly zvědavé, ale i nenávistné pohledy studentů. Od učitelského stolu však zachytil několik pohledů, které ho trochu zmátly. Byly plné lítosti, provinění a vlastního žalu. Tohle jen prohlobilo jeho zváštní pocit.
Doprovázen pohledy a šuškáním si sedl ke stolu. Neměl v plánu začít jíst. Jen tam ta seděl a koukal do poháru s vodou, jakoby z něj mohl vyčíst, co se stane.
A pak do sálu vletěly sovy. Jakoby hustota napětí v místnosti stoupla na téměř nesnesitelnou míru.
A k němu si to mířila sova. Tmavě hnědá, asi střdně velká. Hodila před nej srulovaný dopis.
Převázaný černou stuhou.
Ani si neuvědomil, kolik lidí ho pozoruje a vzal ho do třesoucích rukou.
Tak trochu tušil, co příde, šlo jenom o to KDO?
Stuha se lechce snesla k zemi a on začal přejíždět očima papír.
Hluboce zarmouceni Vám oznamujeme, že nás navždy opustil náš drahý přítel.
pan
Remus Lupin
Zemřel nečekaně dne 18.listpadu po tragické události.
Poslední rozloučení se bude konat na přání zesnulého dne 25.listopadu na Rudé louce u vesnice Godikův důl.
Papír mu vyklouzl z prstů. Před očima se mu zatmělo a hrozilo že omdlí. Ale ovládl se. V hlavě mu do nekonečna znělo slovo NIKDY. Už nikdy ho neuvidí, neuslyší jeho hlas a nikdy už ho neutěší svým jemným úsměvem. Cítil se roztrhaný na cáry.
Vstal tak prudce, až se židle s ránou převrátila, ale na to on nedbal. Okamžitě se obrátil k východu a rozběhl se ven.
Běžel lesem. Utíkal až ne mítinu už dost daleko od školy. Zastavil se o mohutný strom. Pevně ho objal a prsty mu zaryl do kůry.
Vzlykl do jeho silného kmenu.
Nechtěl to zažít znova. Po smrti Siriuse se upnul na Remuse. Ještě blíž se přitiskl na strom až slzy poté co mu stekly z tváře ještě hodnou chvíli putovaly po kmeni stromu. Žal ho svíral jako okovy pevnější než ty Voldemortovo. Uvnitř něj zůstalo prázdné místo. Další. Cítil se tak sám. Remus byl pro něj něco jako ostrov na obrovském oceánu. Jistota na kterou se mohl vždy spolehnout. A ted zůstal sám. To slovo se mu honilo v hlavě a prostupovalo celým jeho tělem jako jed.
Svezl se na zem a opřel se. Konejšivý dotek stromu ho aspoň trochu utěšoval.Ale nebyl to pouze dotek fyzický. Tenhle strom se ho jemně dotýkal svou jednotvárnou myslí. Pravděpodobně to byl hodně vzádlený potomek entů. Entové byli vždycky přátelé elfů.
Pomalu ho utěšoval a uklidňoval. Harry se poddal jeho naléhání a vyčerpáním usnul.
Poslední komentáře
16.10.2006 23:19:56: Skvělí, jako vždy. Takže pokráčko co nejdřív, jo?
16.10.2006 23:08:29: Děkuji vřele Vru a nezapoměň! kdo si počká ten se dočká smiley${1}
16.10.2006 22:38:10: Super, už aby bylo další pokračování :)
16.10.2006 21:54:23: smileysmileysmiley Kdyby bylo po mém, mučila bych ho od rána do večera. Ale myslím, že už ted je to na hra...
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.