Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

Kapitola 15

Kapitola plná vysvětlování. Doufám, že je to jedna z posledních tohoto druhu a přijde konečně akce.
Věnováno mému zlatému Orionovi.

Otevřel oči. Chvíli jen hleděl na pomalu se stmívající nebe a na koruny stromů pohupující se v lehkém větříku. Tu chvíli se cítil šťastný. Do té doby, než na něj dolehla síla reality a srazila ho k zemi mocným úderem. Zavřel oči v zoufalé snaze dostat se zpět do stavu nevědomí. Nepodařiklo se mu to a tak se namáhavě zvedl. Naposledy objal strom, snažíc se mu tak vyjádřit poděkování za těch pár chvil, kdy nemusel přemýšlet.

Vydal se ke škole. V hlavě neodbytné myšlenky. Nevěděl jak Remus zemřel. Bylo zajímavé, s jakou důvěrou přijal zprávu. Ani na vteřinu nezapochybolval o její pravosti. Bylo to zvláštní.

Myšlenky se mu toulaly daleko. Snažil se vyhnout sebelítosti, ale jakoby se jeho lidská duše projevila, nedokázal to zahnat. A udělal pravděpodobně nejhloupější, nejnesmyslnější a nejdůležitější pšísahu ve svém životě. Nevěděl, jestli jí někdy poruší. Teď byl ale rozhodnut jí dodržet.

Už nikdy se nebude poutat na žádné lidi. Bylo to dětinské, ale on věděl, že by další strátu nevydržel. Navíc, on bude žít stovky let. Žádné přátelství by nemělo cenu.


Pohroužen ve svých chmurných myšlenkách došel až před společenskou místnost. Chtěl se vydat ihned nahoru do ložnice, protože na přítomnost zvědavých pohledů neměl náladu, ale zastavil ho Neville.

,,Harry...já...," začal rozpačitě. Harry se mu vpil do očí snažíc se ho tak popohnat.

,,Našel jsem ten dopis, ráno jsi ho upistil...já ho nechtěl číst, ale byl otevřený," podíval se mu přímo do očí. ,,Je mi to moc líto," řekl a podal mu dopis.

,,Ví o tom ještě nikdo?" ptal se Harry falešně klidným hlasem.

Neville očividně zrozpačitěl: ,,No předtím než jsem ho stihl vzít se do něj pár lidí kouklo."

Harry poděkoval a chtěl pokračovat v cestě, když v tom si všimnul Rona a Hermiony. Byli naprosto v pořádku. Remus sice nebyl jejich tak blízký přítel, ale steně by je to aspoň trochu vzalo. Seděli spolu na křesle a něčemu se smáli. Vydal se k nim.

,,Rone?" upoutal na sebe pozornost. Ron okamžitě vzhlédl a zatvářil se znechuceně.

,,Co chceš?" ptal se tvrdě.

,,Jenom tohle, myslím, že by jste to měli vědět," řekl Harry a podal Ronovi obálku s dopisem, který jí váhavě přijal. Pak se obrátil a konečně odešel do ložnice.


Dveře od koupelny za sebou zavřel a vydal se směrem ke sprchám. Tak trochu doufal, že ho horká voda uklidní. Jeho pocity v něm vřely a bylo otázkou času, kdy opět vyplavou na povrch.

Vyklouzl z oblečení a postavil se pod proud vody. Ani nevěděl jak dlouho tam jen tak stál vychutnávaje si teplo. Opravdu mu bylo trošku líp, ale když se oblékal začala ho bolet hlava. Bylo to trochu podobné prozkoumávači mysli, ale mnohokrát mnohokrát menší. Jakoby se mu cizí myšlenka snažila dostat do hlavy. Nerozuměl tomu. Lehl si na postel a snažil se najít odkud by mohla magie vést, nic ale nenašel.

Nakonec usnul.
A zdál se mu sen.

Vlastně to nebyl sen, ale to si uvědomil až později.


Hleděl na postavu, která se kradla temným lesem. Najdnou jakoby se mu obraz přiblížil a on spatřil Remusovu unavenou tvář. Než se stačil podivit co se to děje před cestu Remusovi vběhli dva velcí vlci. Chvíli nebezpečně vrčeli a cenili na Remuse zuby. A pak se promněnili. Bylo to podobné promněně zvěromága. Ze dvou vlků se stali dva lidé.

,,Co tady děláš?" ptal se vrčivě jeden z lykanů, vlkodlaků, kteří se mohou prmněnovat jak se jim zlíbí.

,,Du do Doupěte" odpověděl Remus hlasem, který se k němu vůbec nehodil.

,,Kde si byl?"

,,Do toho vám nic není," vyhrkl Remus pravděpodobně až příliš zbrkle.

,,Seš zrádce! Víme to, byl si odhalen!" zavrčel druhý z lykanů s neochvějnou jistotou. Remus věděl, že prohrál. Rychle se otočil v pokusu utéct. Moc dobře věděl, co se stane jestli ho chytnou.

Pustil se do běhu, ale dva strážci se promněnili a rychle vyběhli za Remusem. Ten se jim už nestačil ubránit a jeden z nich se mu zakousnul do nohy. Vykřikl a pokusil se vlkodlakovi vytrhnout, ale vrhnul se na něj druhý. Zakousnul se mu rovnou do krku. Z Remuse vyšel přidušený výkřik a sklátil se na zem. Tam ho vlkodlaci nechali ležet a odběhli pryč.


S výkřikem vylétl do sedu a hleděl do tmy. Klepal se po celém těle a marně lapal po dechu. Věděl, že tohle je pravda. Že se to opravdu stalo. Oči se mu opět naplnily slzami. On zemřel jenom kvůli tomu, že mu chtěl pomoct. Opatrně vstal. Všichni v ložnici už spali a jeho křik očividně nikoho nebzbudil. Zapadl do koupelny. Tušil, že tohle byla poslední kapka. Jakoby byla jeho elfská část, ta, která se umí na věci dívat s nadhledem a rozvážností zatlačena do kouta a na povrch vyplula duše šestnáctiletého chlapce, který stratil všechno.




Ráno byl vyčrpaný. Večer toho už moc nenaspal a ted musel jít na hodinu. Jako první měli OPČM. Jeho první hodina s Moarim. Je to dobře, stejně s ním potřeboval mluvit.

Vyšel směrem k učebně. Jeho tvář byla stejně ledová a nedosažitelná jako obvykle. Postavil se před dveře. Zatím tam byl sám. Věděl, že Moari pude odemknout učebnu jako většina profesorů první hodinu.

A nemílil se, za chvíli k němu kráčela vysoká postava zlatovlasého muže. Jeho krok absolutně nešel k jeho vzezření. Nemotorná chůze hyzdila jeho vystupování, nicméně když k němu došel a postavil se vypadal úplně jinak. Autoritativně, byl vyšší než počítal. Převyšoval ho téměř o hlavu.

,,Ahoj, Harry!" řekl a konejšivě se pousmál . Harry k němu ucítil nával vděčnosti a věděl, že k němu nemá šanci se chovat odtažitě. Bylo v něm zakodováno brát ho jako bratra. Zajímalo ho, jestli to bude stejné i s Malfoyem. Moc tomu nevěřil.

,,Ahoj," řekl mírně, ale nenašel dostatek sil, aby mu úsměv oplatil. ,,Chtěl jsem tě požádat, jestli by si nemohl dát Ismat, Malfoyovi a mě trest. Chce to první schůzi, mám pocit že nezbývá mnoho času."

,,Udělám co budu moct," přikývl Moari, otevřel třídu a s rozloučením odešel připravit se na hodinu.


Ta začala v klidu. Na Harryho zbyla poslední lavice, kde seděl sám. Hned na úvod dostali test na teorii z minulého roka. Jako většina věcí to dopadlo katastrofálně. Nedalo se nic dělat. Většinu teorie si nepamatoval.

Po části hodiny se profesor obořil na dvojici sedící také vzadu, ale na opačné straně třídy: ,,Surem, Mafoyi přestaňte se tam otlapkávat a soustředte se!"

Ze třídy se ozval tlumený smích a Moari se taky pousmál.


Ke konci hodiny měli Malfoy, Surem a Harry školní trest. Všichni společně. Harry už se připravoval na to, jak jim vše vypoví. Chytil v dlani přívěšek březového listu a doufal, že mu pomůže.


Zbytek dne probíhal poklidně. Harry byl většinou ponořen v myšlenkách na nadcházející trest. Bylo to fajn. Alespoň tolik nemyslel na jiné věci. Problém byl v tom, jestli mu jeho příběh nehodí na hlavu a neodejdou. U Moariho to nebylo tak těžké. On je mudrc, prostředník, centrum jejich mentálního spojení. Oni budou uzavření a nedůvěřivý. Ale bude je muset přesvědčit. Na nich záleží hodně. Sami jsou nic. Musí být všichni pohromadě, aby dokázali uzavřít portál.

Jako jedinou možnost bral, že je přesvědčí nějakým důkazem. Ale jakým? Snad by s nimi už mohl Moari komunikovat mymosmyslovým kontaktem, ale to nevěděl jistě. A on, kdyby jim ukázal, jak z křesla udělá keřík taky by je to moc neuchvátilo. Snad jen... přívěšek na jeho hrudi mírně zavybroval, jakoby se žádal o slovo. Ale on byl příliš zaměstnaný a tak si ani nevšiml.


Konečně se vydal na trest. Byl nervózní. Nepodařilo se mu vymyslet nic, čím by je přesvědčil a tak zbýval pouze Moari. Pod nohama mu ubíhala kamenná zem a on spolu s každým krokem nabíval ztracenou rovnováhu. Už to byl zase on.

Zaklepal na dveře a v zápětí se ozvalo vyzvání. Vstoupil a rozhlédl se po místnosti. Nikde nikdo až na Moariho, který seděl za stolem a ted se na něj usmál tím nakažlivým úsměvem.

,,Máš trému?" zeptal se. Harry se pousmál a přikývl.

,,Budu je muset nějak přesvědčit. Myslíš, že by se ti podařilo s n nima navázat kontakt mysli?" vyzvídal.

Moari zakroutil hlavou.

,,Už sem to zkoušel, ale nejde to," odpověděl zkroušeně Moari.

V zápětí se ozvalo zaklepání na dveře. Harrymu bylo jasné kdo to bude a s Moarim se na sebe napjatě podívali.

Dovnitř vešel Malfoy a za ním Ismat Surem. Harry ani nemusel vidět její auru na to, aby poznal, že je výjmečně usměvavá. Snad ještě ani jednou jí neviděl smutnou a i teď jí v očích létaly nezbedné jiskřičky. I Malfoy se očividně změnil. Jeho rysy už nebyly tak napjaté a oči tak chladné. Když se podíval na Harryho jeho pohled byl první setinu zvláštní. Téměř přátelský. Ale okamžitě se to zmněnilo na tu opovržlivost, takže se nakonec zdálo, že to byl pouhý klam.

,,Posaďte se," pokynul jim Moari na tři prázdná křesla kolem malého stolku. Potom, co usedli a Malfoyův výraz nabyl lehce podezíravého dojmu profesor opět promluvil.

,,Musíme vám tady s panem Potterem něco vysvětlit," začal a kývl na Harryho aby pokračoval.

,,Nemáte poslední dobou podivný pocit pod srdcem?" zeptal se a obezřetně sledoval výrazy obou dvou. Byly lehce překvapené a Harrymu neuniklo ani to jak po sobě koukly.

,,Dostaň se k jádru věci, Pottere! Nemíníme tady strávit celej den!" vyjel a jistě chtěl dodat nějakou peprnou poznámku, ale zarazil ho profesorův, až překvapivě tvrdý pohled. Harry, nevšímaje si vyrušení pokračoval: ,,Kdysi dávno byla vyslovena věštba, že čtyři bytosti budou mít moc uzavřít portály do jiného světa-"

,,No a?" přerušil ho Malfoy.

,,Ted tady sedí všichni čtyři," vypálil to Harry na rovinu a zadíval se Malfoyovi pevně do očí. Ten však jakoby proti tomu byl obrňen, chytil Ismat za ruku a vstal.

,,Takový žvásty od nějakýho pošahanýho křížence poslouchat nebudu," odfrkl si a chtěl jít ke dveřím. Moari s Harrym na stejně vstali ve snaze je zastavit, protože když stratí tuhle šanci, mohlo by to pak být mnohm obtížnější. Už ale nemuseli zakročit. Harrymu začal podivně vibrovat přívěšek na hrudi a pamalu se zvedl z košile, pod kterou ho ukrývel. Nyní, stonkem dolů vysel ve vzduchu Harrymu před obličejem a zářil podivným, magií naplněným světlem, které jakoby se soustředovalo na Malfoye se Surem. Ti na něj paralyzovaně koukali, stejně jako Moari.

Po tomto, několika minutovém představení přívěšek jednoduše spadl a byl stejný jako obvykle. Harry vzal zelený smaragd zamyšleně do dlaně a přemýšlel, jak se to mohlo stát.

,,Ehm, ehm" ozval se vedle něj Moari a kývl směrem k vyjukanému páru stojícímu u dveří.

,,Co-co to bylo?" zeptala se Ismat překvapeně.

,,To byla moc, která vás měla přesvědčit o pravdivosti mých slov,"odpověděl Harry neochvějně, ačkoliv si vůbec tak jistý nebyl. Ale očividně se strefil do černého, protože ted na něj Malfoy i Ismat upřeli zvědavý pohled.

,,Sedněte si, všechno vám vysvětlím," kývl směrek ke křeslům, všichni se posadili a Harry se pustil do vyprávění.


Začal od začátku. Několika slovy jim vypověděl jeho proměnu. Ačkoliv se mu takhle před Malfoyem ani Surem svěřovat nechtělo věděl, že je to nezbytné a také zjišťoval, že čím dál víc mluvil tím byla jejich mysl otevřenější a otevřenější.

Povídal jim o portálech, o tom, že Voldemort se snaží přivolávat z jiného světa démony aby mu sloužili.

Elegantně se přehoupl přes období pobytu ve výzkumném centru. O tom opravdu mluvit nechtěl.

A nakonec, nejduležitější část, samotné věci, které budou muset udělat, aby portál zavřeli.

,,Mudrc, to je Moari, bude mít na starost mentální spojení nás všech. Pro něj bude jednoduché se pomocí myšlenek dorozumívat s každým z nás a také bude moci umožnit přesouvání sil, kdyby měl někdo z nás problém. Já, jako věštec, pomocí vidění nebo, když budeme blízko podle instinktu dokážu portál vyhledat. Ochránce nás bude bránit, protože se může stát, že z portálu budou vylétávat démoni, poněvadž se nebudeme moct bránit sami. Moari, mudrc nás dva totiž spojí do jedné energie, která se dá k dispozici léčiteli, aby spolu s ní a svojí vlastní silou a schopnostmi portál uzavřel. Jediné, co nám brání, aby jsme mohli začít je to, že sme dosud nenalezly předměty, které nám budou pomáhat. Jeden máme, to je můj přívěšek, ale ještě zbývají tři. Nevím, jak budou vypadat, ani kde je najdem, ale pravděpodobně nám k jejich hledání pomůže právě ten jediný, který máme," dokončil Harry svoje vyčerpávající vyprávění a sledoval Malfoye se Surem, jak si v hlavě věci třídí.

,,A kdo je ochránce a kdo léčitel?" zeptala se poněkolika dlouhých minutách ticha Ismat.

,,To ještě nevím, ale myslím, že to zjistíme v pravý čas," odpověděl Harry.


Možná, že to nakonec půjde. Říkal si, když odcházel zpět do společenské místnosti. Malfoy si pro tentokrát nechal svoje jízlivé poznámky a Ismat se ukázala jako bystrá, možná trochu šílená holka. Budou si muset důvěřovat, i kdyby nechtěli.Věřil, že několikrát bude na těch druhých závyset život.

Poslední komentáře
29.10.2006 17:57:01: Děkuji vřele!
27.10.2006 11:01:17: Krásné!! smiley${1}smiley${1}smiley${1}
27.10.2006 02:47:45: Díky smiley${1}
27.10.2006 00:01:44: Jako vždy skvělí smiley${1}
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.