Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

Kapitola 19

Ano, konečně sem se dokopala napsat kapitolku, je sice krátká, ale je v ní vše co potřebuju.

Tento dej již po druhé zaklepal na dveře soukromých komnat. Ismat s Malfoyem se měli dostavit až později. Ale bál se, že ani přes podrobné vysvětlení cesty se na místo nedostanou bez potíží.

Moari otevřel a s úsměvem ho pozval dál.Vypadalo to tady stejně jako předtím, snad až na to, že tu byl menší nepořádek a větší horko.

,,Klidně si odlož, topím kvůli rybičkám,“ vysvětlil Moari. Harry ho poslechl.,,Je jim zima a nesnáší ohřívací kouzla, vždycky ztratí barvu.“

Když se opět otočil na Harryho, pečlivě ho zrentgenoval pohledem a nadzvedl obočí.

,,Co to máš za hadry?“

,,Po bratranci, moje normální mi ještě skřítci nevyprali,“ vysvětlil s klidem svoje oblečení, ve kterém i po té troše kouzel, které snesly vypadal hrozně. Ale nemínil tady to horko snášet jen kvůli image.

,,Nevypadáš jako příbuzný slona, ale třeba seš po prababičce,“ zavtipkoval Moari.

,,Možná to nechápeš, ale já mám drobet vyšší cíle než aby na mně vysely tlupy šílených holek,“ oplatil mu Harry.

,,V tom případě se ti to nedaří, ty holky na tebe koukaj jak na boha, ale to ted bude ještě horší!“

,,Proč?“

,,Tuhle neděli je vílet do Prasinek, půjdeme nakupovat!“

,,Co myslíš tím půjdeme?“ dělal hloupého Harry.

,,To, že půjdeš se mnou.“
,,K tomu mě nikdy nedonutíš!“
,,Myslíš? Sem mistr nátlaku!“
,,A já odolávání!“

Přerušilo je zaklepání na dveře. Moari se na něj ušklíbl, bojovně přivřel oči a šel otevřít.

,,Ááá, vítejte na našem maškarním plese! Ale ne, jak se zdá všichni jsme přišli za strašáky! Ale nevadí, uděláme strašákový večírek!“ řekl theatrálním tónem profesor a pozval dvojici dovnitř.

Ismat se vesele smála a Malfoy se na profesora podíval jako na blázna.

,,Dobrý den, profesore, Pottere,“ pozdravil zdvořile a na Harryho se podíval nicneříkajícím pohledem.

,,Vždyť sem vám říkal, že v soukromí mi nemáte tykat, pak si připádám jako Snape,“ řekl Moari.

Dva zmijozelští na něj pohlédli strošku naštvaně, Moari jim na to odpověděl dalším záchvatem smíchu a šel připravit čaj. Ismat zavrtěla hlavou a promluvila na Harryho: ,,Ahoj Harry, dáme odvetu?“

,,Jasně, kde a kdy?“

,,Co třeba v sobotu na tom plácku kousek od Hagrydovi hájenky? Sněžit nebude a zimu přemůžem.“

,,Platí,“ pousmál se Harry Ismatině dychtivosti. Mezitím se Moari vrátil a všichni se usadili kolem stolu.

,,Myslím, že byste nám mohli říct co se děje,“ promluvil Malfoy.

,,Tady Harry měl věštecký sen. Už ví, kde se nacházejí věci které budeme muset najít,“ vysvětlil Moari. Nyní se všechny pohledy stočily opět k němu.

,,Po tom souboji sem šel spát, hrozně mě bolela hlava,“začal. ,, Když jsem usnul ocitl jsem se ve světle. Nic jiného tam nebylo. Po chvíly se ozvaly hlasy. Zjevil jsem se před horou na nějaké louce. Chvíli jsem se rozhlížel, dokud sem se začal zvedat nahoru. Přišlo mi to, jakoby TO co mě sem přivedlo chtělo, abych viděl vše do detailů. Takže to vzal i z ptačí perspektivy. Zablesklo a já se probudil. Nejduležitější z toho ale je, že mi řekli v elfštině básničku, která má pravděpodobně hodně věcí vyřešit. Zněla takhle.“Odkašlal si a začal recitovat přeloženou verzi.

,,Ty musíš najít sklálu tajemnou, až navrchol vyšplhat, nedovol jí zlomit víru tvou, musíte vytrvat. Nahoře nic nenajdete, přesto tam stojí živlů chrám, tak pospěšte, ať najdete toho, jenž je nepoznán. Pak déšť, který se na les spouští, a stromy spolu s ním,píseň živlů spustí, a zpěven svým, bránu bran, mohou otevřít.“

Potom nastalo zaražené ticho, jakoby se všichni ponořili do vlatních myšlenek.

,,Harry, co kdybych ti přinesl pergamen a ty nám jí napsal, taky bys mohl nakreslit nějaké obrysy té země, lesy, to jezero a tak, bylo by pak snažší to najít,“ navrhl Moari. Harry souhlasil.

O pár okamžiků později už před ním ležela hromádka papírů a on rychle škrábal text říkanky.

Dal jí trojici, která nad ní začala diskutovat. On je ale neposlouchal, ponořil se do vzpomínek a snažil se vzpomenout na každý detail. Nakreslil najdřív pohled z blízka na skálu a pak náhled na přírodu zeshora. Když už dokresloval jen detaily z části se zaposlouchal do rozhovoru, probíhajícího vedle něj a který se značně odchýlil od původního tématu.

,,Už se těšim na vánoce, přála jsem si nový meč, ten můj starý už je mi malý. Vedle mě vypadá spíš jako jednoručák,“ zasnila se Ismat.

,,To já si přeju dovolenou, abych mohl ject k moři, tady je strašná zima a kolem dokola jen jedna louže,“ zanadával Moari.

,,Ty musíš truchlit ty vodní muži, že ti zamrzlo jezero,“ chechtala se Ismat. V odpověď se jí dostalo jenom nevrlé zavrčení. Harry dostal pocit, že mu něco uniká. Něco důležitého.

,,Jako tady si nevybereš. Tenhle zase od rána sedí na stromě a hraje na flétnu.“

,,Jo to hraješ ty?“ zeptala se překvapeně Ismat. Harry jí ale neposlouchal. V hlavě mu obrovskou rychlostí vířily myšlenky. Usilovně se zamyslel. Tentokrát nedovolí, aby mu myšlenka utekla.

Déšť....
Voda...
Stromy...
Země...
Najády...
Elfové...
Píseň živlů...
Harry prudce zvedl hlavu.

,,Mám to!“ zašeptal vzrušeně. Okamžitě se k němu stočily všechny pohledy. Začal vysvětlovat.

,,Déšť má značit vodu. Moari, ty seš potomkem vodních lidí. Stromy značí zemi, já sem potomek lesních lidí. A Píseň živlů? Elfská písnička kterou se učí už malé děti!“ nadšení mu zářilo z očí. Byl si jistý, že na to přišel. Konečně uchopil myšlenku, která mu tak dlouho unikala.

,,Asi...asi máš pravdu,“ zamrklal Moari. Nejen Harry, ale všichni cítili, že uhodl správně.

,,Jak zní ta píseň?“ zeptal se Malfoy, který téměř až do teďka mlčel. Harry se jen trochu zamyslel, než mu na jazyk vyplynula příjemná melodie písně živlů. Zabroukal první část o vodě. Dál se nepouštěl.

,,To je vše?“ ptal se Moari. Harry zavrtěl hlavou.

,,Ještě má tři části.“

,,A to se budu muset naučit?“ zhrozil se. Harry trochu škodolibě přikývl. Profesor už se nadechoval k protestům, ale přerušil ho Malfoy, který si prohlížel Harryho nákresy.

,,To místo vypadá zvláštně, ale podle rostlin bych ho tipl na nějaký ostrůvek ve středozemním moři, je to ale jen můj odhad.“

Ismat se protáhla a zívla.

,,Já nevím jak vy, ale já sem děsně unavená. Můžeme si ty nákresy vzít a zase hledat v knihovně, nebo se někoho zeptáme.“

Moari přikývl, jen podotknul, aby se chovali nenápadně. Všichni se posbírali, rozloučili se a odešli. Než Harry zavřel zasech ještě poslední profesorova slova: ,,Tak v neděli...“

Poslední komentáře
22.12.2006 14:16:50: tyvoho ta uz chci tu dalsi kapcu
20.12.2006 19:31:43: kapitola naprosto ůžasná nemám slov opravdu super jen by mě zajímalo kdy bude další:-)
16.12.2006 19:10:30: Je to fakt super :) Další originální povídka :)
06.12.2006 19:07:25: Jůůů, Gina je to fakt super, už se moc těšim na dalšísmiley${1}smiley${1}
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.