Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

Kapitola 21.

KOMENTÁŘE POVINNÉ

,,Asi vím co má Brumbál zalubem,“řekl profesor. ,,Chce lidi povzbudit proti boji s Voldemortem. Teď bojují, vidíš? Znak dobra a znak zla. Vyhraje dobro,“ předvedl svou správnou dedukci Moari. Harry přikývl.

,,Ale něco nedomyslel. Určitě tady bude víc než jeden smrtijed. Budou naštvaní. Stačí, aby se dotki znamení a mohou zavolat další přívržence Voldemorta,“ Harrymu ta slova plynula na jazyk sama od sebe. Z jeho nitra.

,,Snad nezaútočí,“ strachoval se Moari.

,,Ty to necítíš, ale kouzlo ze kterého jsou ty makety vytvořeny mají upoutávací moc. Vidíš ty lidi? Jsou do toho zabraní. Ale ty ani já nejsme tak úplně lidé. Zaútočí,“ opět mluvil na jisto. Obrátil oči nebi.

Fénix zrovna mohutně klovnul do hada a ten se po něm ohnal. Na chvíli ale zápasící dvojici přízraků nahradil jiný obraz. Obraz bojujících lidí. V Prasinkách. Zamrkal. Už viděl opět normálně. Chytil Moariho za loket, aby upoutal jeho pozornost.

,,Zaůtočí. Svolej pohotovost!“ zalapal po dechu. Jakoby z něj předpověď vysála kus síly.

Když Moari viděl pohled, kterým ho elf obdařil, přikývl a začal se protlačovat davem. Musel najít nejbližší letaxovou síť.

Napínavý zápas, který však měl jasný výsledek skončil podle očekávání. Fénix narazil do hada a ten se rozpadl. Fénix výtězně vykřikl a pak se také rozplynul. Ve vesnici zůstalo naprosté ticho. Harry cítil, že už kouzlo vyprchalo a tak se jal zahánět děti z Bradavic zpět do hospody. Normálně by ho neposlechli, ale dosud byli ovlivněni kouzlem. Do dveří se mu ale povedlo zahnat jen zlomek lidí, a už se z okolí začal ozývat křik a výbuchy. Harry vyšel k centru všeho a zároveň si v ruce připravoval magické šípy, které měli zbavit vědomí. Vystřelil ho na prvního smrtijeda kterého potkal a překvapilo ho, kolik síli k tomu musel použít. Proto se rozhodl vytáhnout hůlku a bojovat klasickým způsobem.

Nešel rovnou doprostřed boje, nebyl hloupý. Cítil se oslabený a tak chodil po okraji a zneškodňoval smrtijedy. Pak ale zjistil, že už obyčejná kouzla nebuduou stačit a tak se doboje pustil se šípy. Sice ho to vyčerpávalo, ale zaznamenal úspěch. Věděl ale, že moc dlouho takhle bojovat nevydrží.

Když už si myslel, že ho nějaký smrtijed zasáhne, všude kolem se začalo ozývat práskání od přemisťování. Spousty mužů a žen oblečených v černých hábitech s bílým B na plášti se pustilo do boje. Harryho někdo vytáhl z vřavy. Uvědomil si, že je to udýchaný Moari.

,,Našel sem tě. Seš v pořádku?“ ptal se starostlivě profesor. Harry se cítil vyždímaná jak houba, měl pocit že už neudělá ani krok. Přesto přikývl a vydal se ke hradu. Musel ještě něco vyřídit.

 

,,Jaké je heslo?!“ zeptal se stroze Moariho když došli před ředitelovu pracovnu. Byl naštvaný.

,,Červavé pralinky,“ promluvil Moari, překvapen z Harryho tónu. Chrlič se otevřel. Harry do něj vešel a Moari zůstal venku. Toho si ale ani nevšimnul. Rozrazil dveře ředitelovi pracovny.

Ten seděl za stolem, něco psal. Klidně na Harryho pohlédl.

,,Co se děje?“ zeptal se.

,,Co se děje? Vy se ptáte co se děje?“ zeptal se ledově Harry. Brumbál nechápavě naklonil hlavu na stranu.

,,Vystavil ste svým tupým mozkem nebezpečí všechny lidi co byli v Prasinkách!“ zavrčel, nyní už jen kousíček od ředitele.

,,Harry klid, jenom se ti něco zdálo,“ usmál se konejšivě ředitel. Harrymu v očích zaplál plamen.

,,Celé město je poškozené a jenom díky profesoru Luin přišli bystrozoři včas!“

Brumbál nechápavě zamrkal, ale i v jeho pohledu byla znát zloba, že se k němu někdo takhle chová.

,,Doufám, že vám to někdo vysvětlí,“ zasyčel řediteli nyní těsně u obličeje, z jeho očí číšel chlad. Prudce se otočil a vypochodoval z místnosti.

Jakoby splnil to co měl, jeho tělo už mu vypovědělo službu. Stál vedle Moariho, když se mu podlomila kolena.

 

Otevřel oči. Kolem bylo bílo. Už zase. Povzdechl si nad svým osudem polovinu života strávit po nemocnicích a opřel se o lokty. Kolem něj byl neprodyšně zatáhnutá bílá nebesa, přes které jen trošku probleskovalo slunce. Protože ošetřovna měla okna na východ muselo být ráno.

,,Výborně, už jste vzhůru," zaradovala se ošetřovatelka když odhrnula závěs. Prozkoumala ho pohledem.

,,Jste v pořádku, jen jste byl vyčerpaný. Nechám si vás tu do zítra."

,,Opravdu si nemyslím, že je to dobrý nápad. Dnes je pondělí?"

,,Ano. Mě se to zdá jako výborný nápad," přela se Pomfreyová.

,,Cítím se dobře. Navíc bych měl jít na vyučování," pravil a začal se pomalu sbírat z postele.

,,V žádném případě!" odporovala ošetřovatelka a zatlačila ho zpět na lůžko.

,,Co z toho budete mít když mě tu budete teď držet? Stejně mě zase za chvíli uvidíte!"

,,O to nepochybuji. S čím přijdete příště? Na tom nezáleží, prostě vás tu nechám do zítra. Nebudu se s vámi o tom dohadovat!" řekla nekompromisně. Harry jen zaůpěl.

,,Už sem v pořádku. Tohle nebylo nic zvláštního, probíhalo to normálně je zbytečné abych zameškal školu!"

,,To je normální?" nadzvedla obočí.

,,Ano, normální vyčerpání. Vyspal sem se je mi líp. Můžu odejít?"

,,Dělejte si co chcete!" prskla ošetřovatelka a odvrátila se od něj.

Harry neváhal, naházel na sebe oblečení a odešel se z ošetřovny než si to madam Pomfreyová rozmyslí.

 

Kráčel kamennými chodbami směrem k nebelvírské místnosti. Zahnul za roh, ale téměř narazil do ředitele. Tomu, když ho poznal se v očích zalesklo něco jako škodoblibá  radost.

,,Ale, pane Pottere, sem rád, že vás vidím. Za včerejší výstup sem vás chtěl vyhodit ze školy. Víte to?" pravil tak neobvyklým tónem až Harrymu přejel mráz po zádech. Nedal na sobě nic znát, jen neutrálně hleděl Brumbálovi do očí.

,,Ale sem tak dobromyslný, že dostanete jenom školní trest. Půjdete za profesorem Snapem a ten vám dá práci. Splníte všechny jeho příkazy, je vám to jasné?!"

Harry se ani nepohnul, jen dál hleděl zkoumavě do ředitelových očí, ve kterých se na prchavý okamžik zalesklo něco zvláštního. A zlého. Brumbál se otočil a odkráčel. Nechal Harryho stát strnulého v myšlenkách, jestli ten odlesk byl jen výplodem jeho mysli a nebo pravda.

Poslední komentáře
21.01.2007 23:33:38: Moc se ti ta kapitolka povedla....
07.01.2007 00:27:22: neboj, brzo pokráčko bude, jen ted mám moc málo času smiley${1}smiley${1}
05.01.2007 20:26:52: Skvělá kapitola, vážně :-))))) Moc se mi líbí, jen mi tu tak trochu chybí pokráčko (jsem otravná, já...
01.01.2007 23:36:56: to je naprostos sssssssssssssssssssssssssuperní.-)
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.