Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

Kapitola 24.

Rychlým krokem procházel hradem a z paměti se snažil dostat místo Zmijozeské společenské místnoti. Nemínil se dostat dovnitř, ale byl čas snídaně, takže doufal, že někoho potká.

Zahnul do další chodby a v naději, že jde správně podvědomě zrychlil. Prošel kolem brnění se Santovskou čepicí a tím se mu připoměla nepříjemná skutečnost. Nad dárkem pro Draca a Ismat se zabýval zatím jen zběžně. Ačkoliv vztah s Malfoyem nebyl vyloženě přátelský, ale není se čemu divit po letech nenávisti, i přesto se rozhodl dát mu nějaký dárek. Upřímně doufal, že to stihne. Na jeho výrobu a vymyšlení mu zbývaly tři dny. Měl v plánu udělat něco pomocí lehčí elfské magie. Na prchavý okamžik ho napadlo, jestli to není vůči Moarimu nespravedlivé, ale pak si připomněl jeho dětsky nadšený obličej a věděl, že jiný dárek by mu takovou radost neudělal.

Ale co pro Zmijozelský pár? Byli nerozluční. Taková čistá láska, která jiskřila mezi nimi, se objevovala jen zřídka. Dával jim hodně šancí, že jejich vztah bude trvat dlouho. Mohlo se ale stát cokoliv. Přesto se rozhodl, že jim dá jistým způsobem "spojený" dárek.

V duchu zajásal, když narazil na zmijozeskou dívku, která mohla být tak z třetího ročníku.

,,Dobré ráno, mohl bych tě o něco požádat?" zeptal se zdvořile. Dívka na něj netaktně vyvalila oči.

,,Ja-jasně," zakoktala se.

,,Nemohla bys zavolat Ismat Surem? Nutně bych s ní potřeboval mluvit."

,,Jasně, chvíli počkej, hned ti jí přivedu," řekla a odběhla za roh. Harry se opřel o kamennou zeď a cítil, jak přes něj přebíhá magie. Bylo to příjemné.

Zaslechl Ismatin veselý hlas a poté smích. Hlavou mu proběhl nápad.

Elfové byli vždy proslaveni svým šperkařstvím, ačkoliv oni se příliš nezdobili.

Jeden šperk byl ale celkem tradicí. Vyráběl se mezi milovanými osobami, které se charakterizovali slovy "Ti kteří jsou hodni mít dítě" neboli Arestë. Vlastně to byl zaobaleně výraz pro silnou lásku, protože elfské děti se rodili párkrát za desítky let. Věděl jak přívěšek vyrobit, nebylo to složité. Navíc měl schopnost vyčíst, kdy druhá osoba zemře. Byla to zajímavá schopnost. Potřeboval na něj vlasy Ismat a Mafoye, což snad nebude problém a nějakou květinu. To se ještě najde.

Do obrazu mu zasáhla rozcuchaná Ismat.

,,Pane Pottere, jen kvůli tomu, že jste raní ptáče nemusíte budit nás, spáče. Seš horší než Drakouš."

,,Drakouš?" Harry jemně povytáhl obočí a na rtech mu zacukal úsměv.

,,No jistě! Ty ses přišel domluvit na trénink?"

,,Ne domluvit, ale vytáhnout tě z postele. Jdeme, tělocvičnu máme volnou."

,,Teď?" zaúpěla.

,,Jasně! Dojdi se obléct a sraz v tělocvičně jo a..."

,,Ano?" povytáhla obočí Ismat.

,,Potřeboval bych tvůj a Dracův vlas."

,,Pro Merlina na co?"

,,To ti nepoví," mrkl na ní, otočil se a vyrazil ke společenské místnosti.

 

Došel do tělocvičny a vyndal si lehký jednoruční meč schovaný v přihrádce. Oblékl si rukavice. Chvíli se jen tak rozvičoval, ale když se Ismat stále neobjevovala, začal už se souvislou sestavou různých obranýc i útočných obratů, kterými se rozcvičovala Rawëa.

Byli celkem složité. Začínalo se pomalým tempem, které se ale postupně zrychlovalo. Nakonec to mělo vypadat tak, že z dotyčného zbyly jen šmouhy, on se ale ještě necítil v takové fyzické kondici, aby byl takové rychlosti schopen.

Skončil přibližně v polovině. Byl lehce udýchaný.

,,Páni, kde ses to naučil?" ptala se překvapeně Ismat stojící u dveří.

,,Kdysi dávno, na jednom místě, které už dávno neexistuje," řekl s pokrčenými rameny.

Ismat zamrkala, ale na tyhlke úkazy si už dávno zvykla.

,,Naučíš mě to někdy?" ptala se s úsměvem a vykročila k němu.

,,Někdy určitě. Máš ty vlasy?"

,,Jasně," souhlasila a začala se přehrabovat v kapse, ze které po chvíli klení vytáhla papírovou krabičku.

,,Na, tady to máš a doufám, že neumíš vyrobit mnoholičný lektvar," mrkla na něj. Harry se usmál.

,,Tak cos vymyslel?" ptala se ho a pohledem sledovala jak si ukládá krabičku do kapsy.

,,No Zair chtěl remízu a má to být dlouhé tak 15 minut takže......."

 

Vyšel z místnosti celkem svěží. Jejich boj nebyl ani zdaleka tak urputný a dlouhý jako obvykle. Spíše šlo o divadelní představení. Ke konci Ismat zavolala pár holek ze Zmijozelu, a ty jim pomocí kouzel udělaly kostýmy. Ještě potřebovali dodělat. Teď šel ke skleníkům, aby tam sehnal poměnku a pak se pustil do dělání dárku, aspoň do té části, která ho nevyčerpá.

Za chvíli už s jednou poměnkou v ruce stál u umyvadla a dával jí do skleničky, aby nezvadla. Nakonec se rozhodl, že celé kouzlo udělá zítra, dnes už na to neměl náladu. Sklenici položil na parapet a zalezl si do sprchy, než přijdou ostatní a on se už na řadu před plesem nedostane.

Když se oblékal někdo rázně zaklepal na dveře a ozvalo se huhlání. S vlasy zabalenými do růčníku vyšel ven, ledově sjel Rona pohledem a dál pokračoval ke svéí posteli. Poslední dobou o něm Ron rozhlašoval špínu a hledal si každou možnost mu nadávat. Né, že by ho to nějak obvzlášť trápilo. Například před pár dny, když se rozšířilo, že nemá na ples dívku, a že odmítl Cho, objevila se ve škole fáma, že je gay. Někdo tomu věřil, někdo ne. A jemu to bylo jedno. I přes to musel uznat, že to není nic příjemného.

Shodil ručník z hlavy a začal si jím vlasy sušit. Přemýšlel dál o chování jeho bývalých přátel. Hermiona se zdála celkem normální, ale vůbec s ním nekomunikovala. Jen občas jí přistihl, jak se na něj dlouho a skoumavě dívá. Ne snad se zalíbením, ale zamyšleně a snad i smutně.

Vzal do ruky hřeben a začal si česat ještě vlhké vlasy, které se mu posléze lepili k obličeji a krku.

Ano, někdy ho to zamrzelo, ale on měl nyní jiné přátele, se kterými ho drželo něco víc. Něco vyššího, důležitějšího,mocnějšího.

Zamyšleně odložil hřeben a vzal do rukou přívěšek s listem břízy. Ten snad jakoby na zimu ztratil něco ze své smaragdové barvy a chytil mnohem světlejší a žlutavější odstín.

Představil si, co by byl teď bez něj. Slepec bez přátel, bez naděje, bez moci a síly. Jen troska. Troska, u které se předpokládalo, že je krásný hrad a když jí lidé spatřili zklamaně odjížděli domů. Bezněčně se otřásl nad beznadějnou představou.

Teď byl syn národu elfů. V tělesných poměrech byl pro ně sice ještě dítě, ale to nic neměnilo na tom, co má v hlavě. Musel sice ještě hodně cvičit,  aby asoň z části dosáhl elfských kvalit, ale doufal, že to dokáže.

Otočil se ke dveřím do společenské místnosti v naději, že tam nebude příliš lidí.

Sedl si se skříženýma nohama ke krbu. Ve společenské místnosti nikdo nebyl. Za oknem se spouštěly velké vločky sněhu a ze zdola se ozýval křik a smích. Asi se šli všichni pokochat sněhem a strhla se bitva. On neměl zájem jít za nimi. Zimu neměl rád a možná v tom bylo i něco jiného.

 

Když se začali trousit zpět promočení Nebelvířané neochotně vstal od od ohně a chvíli zapřemýšlel kam půjde. Všichni se připravovali na ples. Nakonec se rozhodl, že si zaleze do postele. Stejně se šli za chvíli připravit.

 

Konečně zaklepal na dveře šatny, která byla vybudována za velkou síňí. Z plesu se udělalo z části vystoupení. Byl tady magický souboj sedmáků, jejich šermířský souboj. Pak čtyřčlená taneční skupina z Havraspůru, až na jednu mrzimořanku a nakonec tradiční bradavický sbor. Ačkoliv místnost byla veliká hemžil se tu už celkem slušný počet lidí. Harry potlačil touhu utéct a rozhlídl se, aby našel Ismat a skupinu jejich Zmijozelských pomocnic. Zahlédl je úplně v rohu jak klábosí. Zamířil k nim.

,,Ahoj Harry," pozdravili sborově. Harry si je docela oblíbil. Narozdíl od Nebelvírských byli bez těch nechutných předsudků.

,,Dobrý večer, dámy," řekl a pousál se. Holky se zachichotaly.

,,Tak se do toho můžeme pustit." promluvila Alex a začala se přehrabovat v tašce, kterou měla položenou na kolenou.

,,Tady je první část," řekla vítězoslavně a vytáhla tmavě zelenou jednoduchou tuniku a položila jí vedle sebe. Po chvíli přehrabování k ní i černé kalhoty. Harry tipoval, že jsou pro něj. Na řadu přišla bílá halena, která vypadala mnohem honosněji a k ní modré kalhoty.

,,A teď, to nejlepší!" vykřikla Alex a theatrálně rozhodila rukama a tím gestem dostala možnost natáhnout se po další tašce kousek od ní. Poměrně brutálně z ní vysypala dvoje vysoké boty, jedny zelené a druhé tmavě modré, které zdobila okrasná přeska.

,,Sou sice kouzlem dělané, takže vydrží asi 5 hodin, ale to nevadí, stejně je to dílo," pravila Veronika s pyšným pohledem. Harry musel souhlasit. Všechno bylo krásné a hlavně vypadalo to středověky.

,,Je to krása, opravdu moc," pravil a uznale pokýval hlavou.

,,A co za to dostanem?" ptala se Alex a s úsměvem si založila ruce na prsou.

,,Co byste si přáli?"

Alex se očividně na chvilku zamyslela, pak jí ale v očích přeletěly ďábeské jiskřičky.

,,Pusuuu" řekla a našpulila rty. Harry se usmál a holky kolem se řechtaly. Harry se k ní naklonil a dal jí pusu na tvář.

,,Na víc jsi moc mladá, počkáme, až budeš starší, dítě," osvětlil a Alex se zatvářila na oko zklamaně.

,,To nestačí, že jsem o rok starší?" ptala se sklesle, ale už jí taky cukaly koutky. Harry zavrtěl hlavou. Alex se zasmála a hodila po něm oblečení.

,,Se nám ukaž, ať to můžem upravit," řekla Sofie na vysvětlenou a podala oblečení i Ismat.

,,Dobře, ale otočíte se," řekl Harry. Holky se otočili a Harry si sundal tričko a navlékl na sebe tuniku. Zmocňoval se ho nepříjemný pocit, že je nahý, protože byla udělaná pomocí kouzel. Rychle na sebe navlékl i kalhoty a oblečení hodil přes volnou židli.

Otočil se k holkám. Ty stály kolem Ismat a upravovali jí tuniku. Když skončili otočili se na Harrho.

,,Se ukaž frajere," vybídla ho Sofie a Harry rozpažil ruce. Holky se kolem ně nahrnuli a začali mu tuniku trochu zužovat.

,,Seš hrozně vychrtlej," zabědovala Alex. Harry jen pokrčil rameny.

 

Úpravy netrvaly příliš dlouho a tak za chvíli Ismat s Harrym stáli naproti sobě a klidnými pohyby se drobet rozcvičovali. Ismat to moc slušelo. Nařesená bílá halena a přeska na botách vytvářel dojem šlechtičny. On vypadal jako pocestný, ne příliš bohatý, a to byl taky účel.

Najednou se v místnosti objevil kratiknot.

,,Připravte se, začíná Bradavický sbor!" vykřikl svým pisklavým hláskem. V místnosti začal chlumec, jak se postavy ve všech bradavických barvách začali rojit a u vchodu řadit do řad. Pak je ohlásil pár druháků z Mrzimoru a sbor vyšel z přípravny.

Za chvíli se ozval poměrně nudný čtyřhlas a v přípravně opět nastal ruch. Harry a Ismat měli jít jako poslední.

 

Takhle se vystřídali všechny skupiny až Kratiknot zavolal je a druháci uvedli. Když zmizli z pódia vyběhla na něj Ismat.

,,Nenechám tě špiňit svoje jméno ty bastarde," vykřikla naprosto přesvědčivě a vytrhla z pouzdra meč.

Harry vyrazil na pódium a přitom si taky vyndal meč. Cítil oči které se na něj upíraly.

,,Za pravdu se člověk zlobí," pokýval chmurně hlavou a postavil se do střehu.

,,Prostě sem jen řekl pravdu."

Ismat vyrazila do útoku a on její pokus lehce odrazil.

,,To co si o mě rozhlašoval nebyla v nejmenším pravda!" vykřikla rozzuřeně a zaútočila mu ostře na hlavu. Následoval výpad, který mířil na rameno, ale stihl uhnout tak, že mu ostří jen roztrhl tuniku. Teď přišel na řadu on. Pokusil se jí tvrdě vyrazit z ruky meč, ale naklonila ho tak, že jeho ostří se po něm jen neškodně svezlo. Ismat se ale musela pootočit a než se vrátila zpět do základní pozice stihl ještě jeden útok, tentokrát mířený na bok, kterému se ale vyhla. Několik dalších minut probíhalo v duchu útoku a obrany.

Teď přišla část, kterou nejvíce cvičili. Ismat mu vyrazila z ruky meč, ale on hbitě vytáhl dýku. Teď sice mohl útočit, ale bránit s dvaceti centimetrovou čepelí si nedovolil a tak hbitě uhýbal jejím výpadům. Když vytušil vhodný čas, přiblížil se k ní, což by nikdy jindy nedovolila, a když couvala podkopl jí nohu. Klekl si na ní, aby se nemohla hýbat vytrhl jí meč z ruky.

,,Neměla sis se mnou začínat," zasyčel a zvedl dýku oběma rukama v posledním zásahu. Publikum zatajilo dech. Ismat však  vyprostila ruku za jeho sevření a trefila ho do břicha až se odvalil stranou. Rychle se natáhla po meči, vymrštila se na nohy a bodla, ale on se stihl včas vyhnout a zamířil ke svému meči a než Ismat vytrhla čepel z podlahy on už k ní mířil. Byla k němu bokem a meč se jí povedlo vytrhnout ve chvíli, kdy Harry učinil poslední výpad jí přímo do břicha. Obě čepele zasáhly svůj cíl. Ismat do břicha a Harry těsně nad poslední žebro. Chvíli oba strnuli a pak padli na kolena. Kouzlo mečů přestalo působit a ty neškodně spadli na zem. Harry s Ismat se zvedli, uklonili se a za potlesku odešli z pódia.

 

Poslední komentáře
09.02.2007 11:35:09: Není za co ,když je to pravda.
08.02.2007 18:09:19: Toto ocenění mě opravdu dostalo na kolena. To, že si mi ocenila zápletku mě opravdu těší, protože je...
07.02.2007 21:00:43: Dnes jsem našla tuto naprosto skvělou povídku a přečetla jsem ji na jeden zátah.Musím uznat,že píšeš...
02.02.2007 16:47:17: Je mi líto, ale opět mě opustila technika. Mám popcit, že v mé přítomnosti vše zkratuje. Vaše nešta...
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.