Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

Kapitola 29

Ano, je tu nová kapitola. Opravdu sem překonala svůj časový limit :D . Zrovna mě nenapadá nikdo, komu bych ji věnovala, ale to není tím, že bych nikoho neměla spíš, že je už krapínek pozdě. Proto tuhle kapitolu věnuju všem, kteří si myslí, že bych jim měla něco věnvat.

Přeji hezké počtení a prosím prosím o komentáře :)

Bázlivě pohlédl nahoru. Už obešel skoro celou skálu a jediná „schůdná“ cesta se zdála tahle. Ještě jednou se rozhlédl kolem sebe, aby si co nejlépe do paměti vtiskl tohle místo a vykročil zpět do tábory.
Harry neměl z téhle výpravy právě nejlepší pocit, přesto ale nemohl říct, že je prohraná. Asi ho ovládl pohled na tu horu, tak strmou, tak nebezpečnou…Ismat měla pravdu. Jak na tohle chtějí vylézt?!
Kdyby šlo jen o něj, nebyl by to problém. On by na tu skálu vylézt dokázal i bez magie. Ismat, ta by to s jeho pomocí zvládla taky, snad i Draca by tam s vypětím sil nějak naškrábali. Ale Moari? Dospělý muž, který se po rovině pohybuje tak moc neobratně by měl lézt na něco takového? Spoléhal na jeho vůli. Při cestě lesem vytrvale šel v čele skupiny. Držel se, i když mu to dalo dost práce. A když ho Harry viděl plavat v moři? Zatajoval se mu dech. Oni pro něj zase musí vypadat jako nemehla, když se jen tak plácají na hladině, nebo se do vody bojí vůbec vlézt.
Vyšel na nějakou pláň. Jako všude jinde na ostrově tady bylo mrtvo. Brouci, ptáci, zvířata, nic. Slunce se pomalu ale jistě sklánělo k západu. Měli všechny věci na utáboření, ale stejně se mu nechtělo zůstávat na tomhle prapodivném ostrově příliš dlouho.
 
Když přišel do jejich improvizovaného tábora, obrátil k němu oči pouze Malfoy. Malý stan, který stál kousek od něj i vypadal plně.
„Šli spát?“ zeptal se Harry a kývl hlavou směrem k stanu.
„Jo jo,“ pokýval hlavou Malfoy a dál zkoumal malý papírek, který se zdál už hodně ohmataný a pomačkaný. Harry si sedl ke zpola rozdělanému ohništi, ve kterém pravděpodobně bylo příliš vlhké dřevo. Tihle lidé se opravdu zdáli na jakékoliv výpravy do přírody naprosto nepoužitelní. Malfoy si pravděpodobně všiml jeho pohledu.
„Nešlo to zapálit,“ pokrčil rameny.
„A co ste teda jedli?“
„Něco mudlovského, celkem dobré, ale nepoznal sem co to je. Nicméně nutno podotknout, že teplé by to bylo ještě lepší. Dlouho ses nevracel tak sme ti něco dali na stranu.“
Harry uznal, že jídlo ani oheň není třeba, zvěř tu žádná nebyla a zima v noci taky bude jenom průměrná. Sedl si na deku vedle Malfoye a koukal někam pryč, hlavou se mu honily myšlenky a on je nechal volně plynout.
„Co kdybych byl smrtijed a právě sem odhalil vaše plány na zhacení plánů pána zla?“ zeptal se z nenadání Malfoy a upřel na Harryho pohled. Harrymu tahle situace připomněla jeho rozhovor s hlavou Zmijozelské koleje.
„To máš velké štěstí, že nejsi,“ řekl klidně, ani k němu neobrátil oči.
„Já? Já mám štěstí? A jak můžeš vědět že nejsem?“
„Zneškodnil bych tě, kdyby to bylo třeba. A jak to můžu vědět? Je tu hned několik důvodů,“ rozhodl se tentokrát, že se nebude úplně vyhýbat.
„Jakých?“ Dracův hlas zněl zvědavě. Harrymu se opět připomněla událost se Snapem.
„Za prvé vím, že ti mudlové přestali vadit a taky vím, že Ismat není tak úplně čistokrevná. Kdyby na to přišlo, i ji bys musel zabít a ty ji miluješ,“ ukončil Harry stále s pohledem upřeným do neznáma.
„A jak víš to s těma mudlama?“
„Jíš něco, co není kouzelnické. Myslím, že i to je pro Mafoye úspěch.“
Draco jakoby smířen pokýval hlavou a zamyšleně vzal do ruky přívěšek, který mu na stříbrném řetízku vysel na krku.
„Myslíš, že se bude někdy hodit?“ zeptal se zamyšleně, spíš jakoby sám sebe.
„Doufám, že ne,“ řekl a poprvé na Draca pohlédl. V hlavě se mu mihla vzpomínka ten okamžik, kdy si děkovali za dárky. To bylo opravdu milé, Ismat z Dracem udělaly přívěšky ohromnou radost.
Draco potřásl hlavou jakoby se probudil ze snu a zachytil Harryho pohled.
„Přišel mi dopis, od táty, že přišel čas, abych se přidal k eskortě pána zla,“ zamumlal. Jeho oči byly jiné než kdysi, jiné než po těch letech nenávisti. Harry nevěděl, jestli je to tím, že se Draco změnil, nebo že ho změnila Ismat a nebo, že se mu Draco ukazuje jaký doopravdy je a taky on ho vidí úplně jinýma očima.
„A chceš?“ zeptal se, ačkoliv odpověď byla zřejmá. Přesto se Draco zamyslel, jakoby si sám v sobě přebíral pocity.
„Vždycky sem si představoval, jak budu stejný jako táta, a teď jenom přemýšlet o tom se mi hnusí. Takže odpověď zní: Ne, nechci se k němu přidat. Vraždit lidi jen protože nejsou čistokrevní, nemaj magii nebo jsou prostě jiní, to je špatné.“
„Co s tebou ta holka udělala?“ usmál se Harry a nechápavě zavrtěl hlavou.
„Vyčistila mě od všeho zlého, co do mně od malinka zanášel můj otec,“ řekl a rozněžněle se podíval na stan. Pak zavládlo ticho. Ne napjaté nebo rozzlobené, ale spíš přátelské.
 
„Kolik lidí se vejde ještě do toho stanu? Myslím, že není kouzelný,“ řekl Harry.
„Už jenom jeden, nevim jak to ten chlap s počítal,“ pvzdechl si Malfoy, znělo to i trochu pobaveně.
„Di si lehnout, já budu držet hlídku,“ navrhl Harry. Stejně se mu nechtělo jít spát.
„Hlídku? Na co? Není tu živá duše-“ Draco se zastavil.
„No právě, ani živá duše, to je divné. Proto tu budu hlídkovat, hm?“
Malfoy pokýval hlavou, popřál Harrymu dobrou noc a odklidil se do stanu.
 
Jen o pár chvil později se začalo rychle stmívat. Na sametovém nebi se blýskaly hvězdy a kolem dokola bylo tak nepřirozené ticho, že všechny Harryho smysly se stahovaly úzkostí. Ten ostrov by se dal klidně nazvat mrtvý. Přemýšlel proč. Rostliny přece nemůžou žít bez zvířat. Žeby je při životě udržovala tak silná magie, aby zároveň stihla držet tak ohromnou kopuli síly a odhánět zvířata? Nechápavě si pro sebe zavtěl hlavou a natáhl se pro deku, aby se do ní zabalil a dál pokračoval ve svýchúvahách.
Vlastně proč by to nebylo možné? Tohle místo mělo tak dvakrát více magie než bradavice, protože ji neviděl ani on, tedy až na obranu.
Pomyslel si, že by toho měl nechat dokud úplně nezblbne a ponořil se sám do sebe tak, jak to umí jen elfové.
Tenhle stav se jmenuje Tenn' ento a má za následek to, že elf se propadne do něčeho podobného jako mikrospánek, ale mnohem méně hluboké. Je schopen vnímat všechno kolem, ale zároveň si odpočine. Harry tohle použil úplně poprvé. Jistě, Rawëa tohle kouzlo použila mnohokrát, ale on ještě ani jednou.
„No to je teda hlídkař,“ zasmál se někdo pobaveně a k Harrymu začaly doléhat i další hlasy. Neuvědom si následky otevřel oči a podíval se na Moariho, který překvapeně vykřikl a o pár kroků couvl.
„Co je to?“ zeptala se třesoucím se hlasem Ismat a sledovala Harryho zvláštní oči.
Jakoby se zelená z jeho duhovek rozlila do všech stran a pohltila i čočku. Nyní se ale v malých žilkách barva vracela na svoje místo.
„Omlouvám se,“ broukl a začal se sbírat ze země.
„Co to bylo?“ zopakoval Ismatinu otázku Malfoy.
„Něco jako zvláštní tip spánku…nechte to být.“
„Něco elfského?“ trefil přímo hřebík na hlavičku Moari. Harry pokýval hlavou a všechny přejel, nyní už normálníma očima.
„Měly bychom vyrazit, tohle bud dlouhá cesta. Včera sem našel nejschůdnější cestu, ale je to pořád dost špatné.
Moariho tvář zvážněla.
„Myslíš, že to zvládnu?“
„Doufám že ano, uděláme pro to všechno. Je tam taková, jakoby stezka z vystouplých kamenů, snad to půjde.“
Moari pokýval hlavou a všichni v tichosti, příliš napjati než aby mohli mluvit začali balit tábor.
 
Když jejich malá družina spatřila tu část skály po které se měli vydat, ve všech tvářích kromě té Harryho se objevil strach.
„Kdybychom spadli rozbijeme se jako porcelánové pany,“pronesl sarkasticky Malfoy, ale s vážným podtónem.
„Nerozbijem, o to se postarám,“ pronesl pevně Harry a dál neochvějně hleděl na vrcholek hory. Moari zatím vyndával z baťohu lana.
„Problém bude,“ začal aniž by zvedl pohled od horolezeckého náčiní. „že tady není možnost někde se zaháknout, takže budeme muset chodit za sebou a svázat se dohromady.
„Úžasné, když někdo sklouzne spadnou všichni,“ mrmlal zase Malfoy. Moari ho spražil tak rozzuřeným pohledem, že chlapec překvapeně zamrkal a umlkl.
„Ne, když někdo sklouzne, ostatní ho vytáhnou nahoru. Dobře? Teď vám ukážu jak se s tímhle zachází,“ řekl, vzal do ruky kšíry a začal je připevňovat.
 
Harry se zachytil a vyhoupl se na skálu. Mezi ním a Moarim byly asi tři metry, stejně jako Malfoyem a Ismat, která skupinu uzavírala. Muž začal nemotorně, ale vytrvale šplhat za ním.
Harry většinu cesty sledoval Moariho a ostatní, hlídal si cestu a zkoumal nejlepší kameny a převisy, za které se dá chytit nebo opřít. I on už měl dost, Ismat s Dracem se zdáli vyčerpaní a Moari vypadal, že jede už jenom na vůli. A to byli teprve asi v polovině skály a kam až oko dohlédlo nikde žádná plošinka, kde by si mohli oddechnout.
Trvalo ještě asi deset minut, než došli na zvlášť zlý úsek. Najednou se za Harrym ozvalo krátký výkřik. Jen koutkem oka zaznamenal pohyb, bleskově vymrštil ruku. Moariho, který byl v tu chvíli těsně za ním, chytil za zápěstí. Cítil, jak pod vahou dospělého muže klesl o několik centimetrů dolů.
„Rychle, zachyť se něčeho,“ procedil skrz zuby a pevně zavřel oči. Cítil, jak Moari šátrá rukou i nohou a pak se jeho váha začala pomalu ztrácet.
Harry se přitiskl ke stěně a zavřel oči. Klepal se vyčerpáním a tušil, že Moari na tom nebude o nic líp. Dvojice zmijozelů mlčela, stále pravděpodobně příliš vyděšená.
„Všechno v pořádku?“ zeptal se tiše.
„Jo, lezeme dál,“ zasípěl Moari. Harry se pro sebe smutně usmál a pokračoval dál.
 
Než vylezli nahoru, trvalo to snad věčnost. Harry se snažil pomáhat jak to nejvíc šlo, ale někdy to prostě nezvládl. Přesto všechno už žádný pád neměli, ačkoliv se několikrát za sebou museli zastavovat, protože se Harry bál, aby jejich profesor neomdlel.
Přesto to dokázali. Potlučení, poškrábaní, na pokraji vyčerpání, ale dokázali.
Jak se Harry přehoupl přes vrchol, jakoby jste odstranili clonu, do tváře mu zavál vítr. Neužíval si ho ale víc než vteřinu, protože se ihned otočil zpět a pomáhal Moarimu nahoru. Tomu se z hrdla vydralo něco mezi povzdechnutím a zaúpěním a skácel se na zem. Harry na něj jen zběžně pohlédl, jestli je v pořádku a dál pomohl vylézt Malfoyovi a Ismat. Oba vypadali podobně jako Moari, ten na tom, byla ale přece jenom o něco hůř. Oba si taky lehli na kamennou zem a těžce oddechovali. Harry ještě všechny odvázal, aby už k sobě nebyli připoutaní a klekl si k Moarimu. Po chvilce zkoumání se zdál v pořádku, v mezích možností a nepočítaje hrozné vyčerpání. Nejlepší bude všechny nechat vydechnout. Lehl si vedle nich a bez jakékoliv elfské magie tvrdě usnul.
Poslední komentáře
25.03.2007 16:22:56: Skvělé, opravdu originální téma, konečně něco nového, musim se přiznat,že jsem chvilku váhala,zda čí...
20.03.2007 16:16:04: Gino jedním slovem nádherasmiley${1}smiley${1}
19.03.2007 22:38:41: Skvělé!
18.03.2007 21:05:54: odhadla bych to jedním slovem a to geniální:-))))))
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.