Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

Kapitola 3 a 4

Spojila sem dvě kapitoly :))

Rozčíleně zatínal pěsti. Jak se má odsud dostat?! Nic ho nenapadlo. Nenáviděl je. Všechny. Dovolili, aby za něj zemřel další člověk.

Ta představa paní Weaslyové, která leží na podlaze mrtvá mu sevřela všechny vnitřnosti. Ne, nesmí to dovolit. Vzlyknul a přikryl si rukama obličej. Už toho na něj bylo příliš. Kéž by tak měl křídla... křídla! Zvednul hlavu v nové naději.

Klofan. Ale jak by se měl k němu dostal?
No, to by mě taky zajímalo. Hlídají tě víc než Anglickou královnu, odpovědělo mu jeho druhé já. Mělo pravdu. Podle hlasů počítal, že venku na chodbě je víc jak pět členů řádu a každou chvíli ho chodí nějaký z nich kontrolovat.

Cítil se jako ve vězení. Neviděl, neměl moc, hlídali ho... nemohl uprchnout.

S lehkým vrznutím se otevřely dveře. Zase ho přišli kontrolovat. Už se na něj ani nesnažili promluvit. Nehodlal jim odpovídat.

Cukání jizvy se zvětšilo. Bolela ho od včerejška. Přitiskl si dlaně na čelo a nevnímal, jak s ním někdo třese a mluví na něj. Opět se začal propadat do černoty, která se ale brzy změnila na onu kamennou místnost, ve které se už jednou ocitl. Opět se nemohl ani pohnout a opět viděl.

,,Pottere! Dávám ti poslední tři hodiny, jinak zemře!" promluvil Voldemort ledovým hlasem. Pak se začal Harry samovolně otáčet.

Uviděl paní Weaslyovou, celou od krve, ke zdi byla připoutána řetězy. Chtěl se k ní rozeběhnout, ale nemohl se ani hnout. Přišel k ní smrtijed a švihl ji bičem. Ronova maminka jenom vykřikla a pak se začala vidina rozplývat.

Zrychleně dýchal. Zase mohl hýbat, nic neviděl, ale cítil kolem sebe několik osob.

,,Na, vypij to" uslyšel hlas Tonks. Vzal si lahvičku a mrštil s ní o zem. Byl slyšet zvuk tříštícího se skla.

,,Od vás" zavrčel Harry, ,,si už nikdy nic nevezmu"

Bylo ticho, které nakonec protnul nějaký člen řádu. Jeho hlas Harry nemohl identifikovat.

,,Co se vám zdálo?" ptal se.

,,Jestli mě nepustíte, do tří hodin ji zabijí," zavřeštěl Harry.

Slyšel, jak několik lidí zalapalo po dechu.

,,Okamžitě svolejte pohotovost," křikl Remus a Harry slyšel, jak odcházejí. Tohle byla jeho šance.

Vykradl se z místnosti. Opravdu ji nikdo nehlídal. Po paměti se vydal do pokoje, který obýval klofan. Tušil, že jde správně.

Jemně se dotýkal zdi a počítal dveře. Konečně. Tohle měl být ten pokoj. Opatrně otevřel. Cítil pod nohama slámu, ale žádný pach v dosahu.

,,Klofane?" zeptal se nejistě. Nic. Začal chodit po místnosti. Už si byl naprosto jistý, že je to Klofanův pokoj. Ale už tady nebyl.

Zničeně se svezl na zem. Jeho poslední šance byla ztracena. Viděl před sebou Ronovu maminku,která byla celá od krve. Zemře! A to jenom kvůli němu.

Slyšel, jak ho dole volají. Bylo mu to jedno. Nenáviděl je. Nenáviděl sebe.

Někdo otevřel dveře, vykřikl a poslal proti němu omračovací kouzlo. Pak už nebylo nic.


Pomalu začal otevírat oči. Hrozně mu třeštila hlava.

,,Kolik je hodin?" zeptal se jen tak do vzduchu. Když se mu dostalo odpovědi překvapením sebou cuknul.

,,Zbývá ještě deset minut ," odpověděl mu nějaký hlas. Neměl náladu přemýšlet, kdo to je.

,,Ne..."

,,Pusťte mě!" křikl zoufale.

,,Nikam vás nepustím" odpověděl hlas klidně.

,,Tak já si tam dojdu sám!" začal se zvedat, ale zastavilo ho svazovací kouzlo.

,,Nikam, Pottere!"

Ten hlas znal.

,,Snape?" zeptal se nejistě

,,Pro vás profesor Snape, pane Pottere!"

Harry jenom naštvaně zamručel a snažil se uvolnit.

,,Pus-ťte-mě!" dostal ze sebe trhaně. Bolest v jizvě se stále zvětšovala.

,,Nemůžu vás pustit. Copak to nechápete? Zabil by vás. Závisí na vás osud celého světa!"

Harry polknul. Na tohle nepomyslel.

,,Přece ji tam nenechám umřít" zašeptal spíš k sobě.

,,Nic jiného vám nezbude."

Harry zavřel oči. Nechtěl, aby to takhle skončilo. Bolest v jizvě už začínala být nesnesitelná. Cítil vztek, ale ten pocit nebyl jeho.

Opět byl v té místnosti. Tušil, co přijde.

,,Tak a teď kvůli tobě zemře další člověk, Harry Pottere!" Uslyšel ledový hlas a po chvíli i jeho majitele. V očích mu planul zlověstný plamen a na rtech měl děsivý úšklebek.
,,A zemřou další," dodal ještě.

Co se stalo pak byl nejhorší zážitek jaký Harry kdy zažil. Přišlo několik smrtijedů, kteří paní Weaslyovou mučili hroznými kletbami, známými i neznámými. Křičela. On se snažil dostat se k ní. Pomoci jí. Nemohl se ale ani hnout. Zavřít oči, ani odvrátit se. Musel to celé sledovat. Nevěděl, jak dlouho to trvalo, než konečně zemřela. Její tvář se uvolnila a po křečích, které procházeli celým jejím tělem. Vypadala šťastně.

,,A takhle, to bude vždycky" řekl ještě Voldemort, než se Harry opět ponořil do očekávané a sladké tmy.


Kapitola 4

Když Harry upadl do bezvědomí přesně deset minut, co se probral, Snape se ani nepohnul. Dalo se čekat, že si ho Pán zla opět zavolá. Po několika minutách už se nervózně zavrtěl. Potter sebou začal házet a křičel. Poměrně neochotně se ho snažil uklidnit, ale nepomohlo to. Ruce měl zaťaté v pěst tak, že z nich začaly téct pramínky krve. Došlo k tomu, čeho se Severus tak obával. Ukazuje mu, jak ji zabíjí. Rychle odběhl ke krbu ve vedlejší místnosti a poslal krátkou zprávu.

Vrátil se zpět do pokoje. Potter sebou na posteli stále házel a něco vykřikoval.

Musel odklidit noční stolek, aby si o něj neublížil. To by mu pak Brumbál dal. Po chvíli se dostavil Pastorek a spolu Pottera zabezpečili.

Snapea začalo pálit znamení. Beze slova se otočil a vykráčel z místnosti.


Pán zla seděl na trůně a hleděl na svoje Smrtijedy.

,,Jak již někteří z vás vědí, unesl jsem Potterovu známou, abych ho na ní nalákal. Bohužel náš statečný Pottříček se nedostavil a nechal svoji kamarádku bídně zemřít. Doufám, že si její pomalou smrt užije" řekl Pán zla a několik Smrtijedů se zasmálo. Když ovšem uviděli Voldemortův výhružný pohled, ihned přestali.

,,Řekl jsem to jen svým nejvěrnějším z jednoho důvodu," pokračoval Voldemort. ,,Je mezi námi špeh!" vykřikl dramaticky a pozoroval Smrtijedy, kteří se na sebe podezřívavě dívali. Severu s se ani nepohnul a snažil se zachovat naprosto klidně.

,,Je to Severus," křikla nesměle Lestrangeová. Ve Snapeovi trošku hrklo, ale hned se uklidnil, když viděl Bellin těkající pohled. Bylo jasné, že jenom střílela. Posměšně se ušklíbl.

,,Máš nějaký důkaz, Belatrix?" ptal se Voldemort.

Bella jen záporně zakroutila hlavou.

,,A co ty, Severusi, jsi špeh?"

,,Ne" odpověděl, podíval se Pánovi zla do rudých očí a zapřel se celou myslí, aby z ní Voldemort nevytušil ani jednu myšlenku, že je špeh.

Po chvíli se Pán zla zahleděl někam jinam a Severu si ulehčeně oddechl.

Dál shromáždění probíhalo celkem obvykle.


Přemýstil se rovnou na pozemky Bradavic a svižným krokem vyšel ke hradu. Cestou potkal jenom Protivu, který po jednom kouzle přestal otravovat.

,,Cukrové banánky" řekl chrliči u ředitelovy pracovny heslo. Podle očekávání ho vpustil dovnitř. Severus nečekal a po vyzvání vběhl do místnosti a začal na Brumbála chrlilit vše, co se na setkání stalo.

,,Takže Molly je mrtvá?" ptal se už dosti zbytečně Brumbál a v očích měl smutek.

,,Ještě není mrtvá, ale během pár hodin bude. Byl by to zázrak, kdyby se jí podařilo odtamtud dostat."

,,A Harry to všechno uvidí?"

Snape souhlasně přikývl.

,,A nešlo by ho tomu nějak ušetřit?"

,,Mohl bych to zkusit, ale silně pochybuji"

,,Dobře, můžeš jít" řekl Brumbál a Severus odešel.


Většina lidí byla z pátrání po paní Weaslyové odvolána i na jasný nesouhlas jejího manžela. Harry všechno viděl. Do každého detailu. Srdce se mu svíralo.Chtělo se mu křičet. Jeho fyzický stav nebyl dobrý. Měl vysoké horečky a ze spaní stále mluvil a sám si ubližoval. Museli mu uvázat ruce, aby si je nerozškrabal do masa.


Pomalu otevřel oči. bylo mu hrozně zle. Jak po psychické stránce, tak i po fyzické. Celým jeho tělem třásla zimnice, ale toho si nevšímal. Byla mrtvá. Další člověk zemřel kvůli němu. Jeho rodiče, Sirius, Dursleyovi. A teď ona.
Zakryl si obličej rukama a rozvzlykal se. Nevzpomínal si, proč na nich má obvazy, ale tím se nezabýval. Byla pro něj jako jeho maminka. I ona ho brala jako vlastního syna. Ani jí nemohl říct, jak hrozně ji má rád. Jak je mu strašně líto, že kvůli němu musela zemřít. Ale on už nedovolí, aby umírali další lidé. Pomstí smrt těch, kteří zemřeli. Zabije Voldemorta!

A jak chce asi slepec zabít nejmocnějšího černokněžníka? - ... - Nějak mlčíš optimisto! -Dokážu to! Naučím se bojovat! Nebyl jsem vyvolen věštbou jen tak! - Jseš si tím jistý? - Ano! - Tak jak myslíš...


Zaslechl za dveřmi jeho pokoje zvuky kroků. Naštvaných a rychlých. Za nimi pospíchaly další, mnohem tišší. Na chvíli se zastavili a Harry slyšel zvuk hovoru, ale nemohl rozeznat, čí jsou, ani o čem mluví. Nicméně to netrvalo dlouho a brzy se kroky opět ozvaly a pak už slyšel rozražení dveří.

,,Ty hnusnej bestarde!" Jasně poznal Ronův hlas. Jistě, dalo se to čekat, že ho bude nenávidět...

,,Vylez!"

Harry spustil nohy dolů a postavil se čelem k místu, kde tušil Rona.

,,Zemřela kvůli tobě! Kdybych jen tě nikdy nepotkal a nikdy se s tebou nespřátelil! Nenávidím tě!" křičel Ron a pomalu se k Harrymu přibližoval.

,,Nech toho.." tentokrát to byla Hermiona. Mluvila tiše, aby to slyšel jen Ron, ale Harryho bystrý sluch to zachytil také. Ron jí však neposlouchal, nebo ji možná a ni neslyšel. Dál křičel na Harryho a za chvíli byl těsně u něj. Jemu se podlomila kolena. Z časti z pokory, ale také, že už ho prostě neunesla.

,,Zvedni hlavu, ty hajzle, zavrčel Ron. Z jeho hlasu byl slyšet potlačovaný pláč. Zvedl hlavu. tak trochu tušil, co přijde.

Tvrdá rána mu dopadla na spodní čelist.
,,Nech toho, Rone!" teď už Hermiona křičela a podle zvuků chtěla Rona zadržet. Než však stačila k němu přiskočit, vrazil mu další ránu, která tentokrát nepříjemně zakřupala.

Opět natočit hlavu k Ronovi, bylo to tentokrát mnohem těžší. Ale paní Weaslyová musela zažít mnohem větší bolest.

Bylo slyšet, jak Hermiona s Ronem mluví. Ale on nevěděl o čem. V hlavě mu hučelo. Cítil nepříjemný tlak a pak se to stalo. Později mu došlo, že z Rona musela kvůli vzteku uniknou magie. Tlaková vlna ho odhodila na zeď. Nestihl si ochránit hlavu a nepříjemně se do ní bouchl. Ale nebylo to ani tak hrozné. Namáhavě se postavil a opřel se o zeď.

,,Promiň..." zašeptal tiše směrem k Ronovi, ale protože byla v místnosti naprosté ticho, slyšel to.

,,Tohle se nedá odpustit" vzlykl Ron. ,,Už se nikdy nevrátí, chápeš to?"

Pak už byla slyšet jenom, jak ho Hermiona odvádí a tiše konejší.

Harry se sesunul k zemi. Byli to jeho přátelé. Dýchal by za ně, položil život. Nechali ho samotného. Ale není divu...vždyť Ronovi zabil maminku.

Bylo mu na nic. Opatrně se rozešel po místnosti hledaje postel a když ji našel, úlevně si do ní lehnul. Polštářem se ale dotkl čelisti. Bolestně sykl.

Nakonec mu čelist spravil Remus. Když se ptal, jak se mu to stalo, odmítl odpovědět.


Žádné komentáře
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.