Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

Kapitola 31

Po takovej době nová kapitola a to ještě k tomu krátká. Moc se omlouvám a doufám, že to příště bude lepší :)

„Určitě tady nechceš zůstat?“ ptal se Moari a sledoval Harryho starostlivým pohledem. Ten zavrtěl hlavou. Otázka byla sice myšlena upřímně, ale Harry tušil, že jeho profesor touží být v téhle zapadlé krajině sám.

„Jak tě ale dostaneme zpátky do školy?“

„Už jsem o to m přemýšlel,“ odpověděl po pravdě Harry. „Když jsem byl ve výzkumném centru, přenášel se se mnou jeden chlap a zdaleka to nebylo tak hrozné, i když možná to bylo tím, že sem prostě nebyl...“ zamyslel se nad slovem, kterým by to popsal.

„Nebyl tak prorostlý elfsou duší,“ broukl Moari. Harry si ho změřil překvapeným pohledem, ale jinak to odbyl pouze kývnutím.

„Risknem to?“ zeptal se profesor. Harry přikývl. Věděl, že v blízkosti žádný letaxový krb není a nějeká jiná možnost? Těžko by se hledala.

Moari ho k sobě přitiskl a pevně ho chytil kolem ramen.

Přemístění probíhalo rychle a mnohem citlivěji a bezbolestněji než předtím. Jkaoby to, že vedle sebe měl záchytný bod minimalizovalo jeho dezorientovanost a když dopadli na zem, jen se mu zamotala hlava. Moari ho ještě chvilku držel, pak si ho odtáhl na délku paží a skoumavě si ho prohlížel.

,,Všechno v pohodě?”

Harry se zamyslel a když se mu přestala zem houpat pod nohama přikývl. Téměř zaslechl jak mu spadl kámen ze srdce.

,,Zvládneš dojít do školy sám? Asi by nebylo dost dobré, kdybych si tam nakráčel,” řakl a omluvně se usmál.

,,Zvládnu, v pohodě.”

,,Tak ahoj a uží si zbytek prázdnin,” řekl profesor, usmál se a s jenom tichým zvukem se přemístil zpátky. Harry sledoval, jak magie vybuchla a v mžiku zmizela. Zbylo po něm jen prázdné místo, které se opět naplnilo když se Moari oběvil u moře.

Harry se s povzdechem otočil ke hradu a začal se brodit sněhem.


Ani ne v půlce cesty začalo sněžit. Hustě, bylo to dost nepříjemné a Harry začal tiše klít. Po delší době než očekával se konečně dostal do hradu. Oklepal se jako pes, aby ze sebe shodil sníh. Moc to nepomohlo, ale co se dalo dělat. Rozvážným krokem a opatrně, aby nenarazil na Filche se vydal do společenské místnosti.


Už suchý seděl na posteli, když ho popadl pocit, že se mu někdo snaží vlézt do mysli. Ten kdo šel proti němu se zdál matný a nevýrazný. Taky slabý, ale když se dostal až tak blízko, asi tak slabý nebyl. Okamžitě vztyčil hradby svojí mysli tak, jak vysoko dovedl a čekal. Na nějaký útok se ted necítil. Mysl, která se zdála tak daleko se najednou opírala přímo o vztyčenou překážku a pomalu se do ní ponořovala. Harry se vyděsil. Vždyť tohle není možné! Pokusil se útok potlačit, ale bezúspěšně. Postava se nořila stále hloub a hloub. Zaútočil tedy znovu, ale než se stačil útok projevit pořádně, ozval se v jeho hlavě hlas.

,,Kurva kluku co to vyvádíš, chceš mě zabít?!”

Harry se zastavil a útok stáhl.
,,Moari?”ptal se nejistě.
,,No jistě že jsem to já!”

Harry nechápavě zavrtěl hlavou a pustil údajného vetřelce dovnitř.

,,Kde si pro Merlina přišel k takovejmhle mentálním hradbám?” ptal se překvapeně a rozhlížel se kolem dokola.

,,To chce pá stovek let praxe. Co tu děláš? Jak si se sem dostal?”

,,Tak sem zkoušel mojí novou moc,” zazubil se nevině profesor. ,,co si myslel těmi pár stovkami?”

,,A zkoušel si i Malfoye s Ismat?” nedovolil Harry odbočení z tématu.

,,Ne, já sem si říkal že raději zkusím tebe. A co, jak se máš?”

,,No potom, co si mi bez dovolení vlezl do hlavy a já tě málem svým nejsilnějším útokem zmalomocnil se mám naprosto skvěle,” hučel Harry trochu naštvaně.

,,No tak promiň, já nevěděl, že vlastníš myšlenkovou pevnost. Kdybych to věděl, nejdřív bych slušně zaklepal.”

Harry v duchu obrátil oči v sloup.

,,Příště si dám na tebe bacha. Jak je tobě? Nevyčerpává tě to spojení?”

Moari se na chvilku zamyslel.

,,Možná trošku,” broukl.

,,Až přijedeš musíme to cvičit i s Dracem a Ismat.”

,,Ty budeš mít jakou schopnost?” ptal se zvědavě profesor.

,,No asi věštit místa kde budou portály.”

Moari zamyšleně přikývl.

,,A co Ismat s Malfoyem?”

,,Tak to vůbec nevím.”

,,Tak já asi pudu, se ještě ozvu,” dřív než stačil Harry něco namítnout profesor se z jeho mysli vypařil a nezůstalo po něm vůbec nic.


Dny byly absolutně jednotvárné a nudné. Kromě neustálého, téměř až fanatického leštění nového meče nedělal nic užitečného. Na čtení, učení, na nic neměl náladu. Párkrát byl u Snapea na školním trestu, ale profesor se s ním, až na pozdrav a rozloučení vůbec nebavil.

Zdály se mu další sny. Sice až ke konci prázdnin, ale to neměnilo nic na hrůze, kterou mu každá minuta strávená sledováním mučení, očima toho démona přinášela. Musela to být zrůda nelidských rozměrů a jakoby se každou vteřinoujeho činy zhoršovaly a zhošovaly. Když se probral byl bez sebe. Jediné štěstí bylo, že pokoj měl celý pro sebe, jinak bůh ví, co by jeho spolubydlící dělali. Magie se kolem vlnila jako rozbouřené moře, takže přes ní a jeho vlastní děs nebylo ani vidět. Dnes to byla nějaká důležitá rodina, asi sponzoři řádu. Zabíjeli je pomalu a brutálně. Nemohl se probudit ani přes veškerou jeho snahu. Vždy procitl až když bylo příliš pozdě.

Přál si aby tady byl Moari. Právě teď ho potřeboval. Ale tyhle myšlenky by mu příliš neomohly. Vyklouzl z postele, oblékl se a na vratkých nohách se vydal ven.

Procházel se po chladných chodbách hradu a snažil se hrozivé obrazy mrtvých lidí zatlačit co nejdál. Snažil se usilovně přemýšlet. Kdo mohl ty lidi zabít? Je to poskok Voldemorta? A nebo snad... Harry se při té představě zastavil. Nebo snad nový pán zla? Otřásl se při té představě. Tenhle totiž na místa neposílá svoje poskoky. Ten všechny vraždí sám. A nikdo mu neunikne...

Poslední komentáře
20.05.2007 21:59:59: Bude to chtít ještě něco připsat a taky opravit, takže tak zejtra večer, to jest pondělí :))...
18.05.2007 23:01:18: super, kdy bude další???smiley${1}
18.05.2007 22:59:26: paradni kapitolka kdy pribude dalsi uz se nemuzeme dockati
10.05.2007 23:08:08: Jantar: Mě to napadlo :)) Moc vám všem děkuju, moc to potěšilo smiley${1}
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.