Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

Kapitola 32

Tak konečně s něco děje, doufám že se kapitola bude líbit :))

Moari se s úsměvem rozhlédl po vstupní síni v naději, že uvidí Harryho. Měl sice trochu špatný pocit, ale víc než intuici nebo mentálnímu spojení, to přikládal příliš těžké snídani. Harryho nikde nezahlédl, ale mířili k němu Ismat s Dracem.

,,Nazdárek mládeži!“ usmál se na ně. Ismat mu úsměv vřele opětovala, Draco byl jako vždy chladnější.

,,Ahoj profesore, jaké byly prázdniny?“ ptala se dívka zvesela.

,,Skvělé, pořád sem jenom plaval, a co vy?“

,,Taky fajn, oddech od školy. Viděl si někde Harryho?“

,,Zrovna ho hledám,“ odvětil Moari a ještě jedou se kolem sebe rozhlédl. Po chlapci ani památky.

,,Tak my půjdem, měj se, Moari!“ broukla Ismat a spolu s Moafoyem odešla. Moari ještě chvilku nerozhodně postával a pak se vydal do svých komnat.


Harry v tu dobu ležel v posteli a spal. Už před několika dny přišel na to, že když spí přes den a v noci bdí, dochází k němu jen minimum výjevů a tak si přehodil režim. O prázdninách to bylo bez problémů, ale co ted, když zítra začíná škola?

Nepříjemné bylo, když i v noci si k němu cestu našel tak silný výjev smrti nebo bolesti, že ho až srazil na kolena. Pak i když spal jeho sny naplňovaly noční můry. Doufal, že Moari přijede co nejdřív. Hledal v něm oporu, snad i pomoc.


Probudil se až k večeru, neskutečně unavevený, ale také celkem slušně hladový. Nevěděl, jak chce tuto noc zůstat vzhůru a jít zítra ráno na hodinu. Zamotával se do svého vlastního strachu, jakoby se bál ho jednoduše ukončit. Ale on nevěděl jak. Hodil na sebe oblečení a vydal se do Velké síně.


Když Moari spatřil Harryho, zarazil se. Kolem něj byla neviditelná aura strachu a smutku, která zatemňovala i jeho vlastní pocity. Když k němu vzhlédl zdál se šťastný že ho vidí. Opatrně mu zamával. Moari se s vypětím sil usmál. Tohle budou muset ještě vyřešit. Nenápadně mu dal znamení, že se sejdou před jeho ložnicí.


,,Co se stalo?” jeho hlas byl nyní nepokrytě naplněn strachem.

,,To...” Harry promluvil nejistě, ačkoliv se na tuhle chvíli tak moc těšil. Na chvíli kdy konečně bude moci shodit břímě.

,,Ano?”

,,To zase ty sny...” zašeptal a sklonil hlavu. Snad se i styděl za to, že nedokáže svou mysl před vetřeleckými myšlenkami ohradit. Pokoušel se o to snad stokrát, ale bez výsledku.

Moari nenápadně zbledl. Měl o něj opravdu strach a Harry to věděl. Moari cítil jeho pocity.

,,Co s tím uděláme?” zeptal se spíš sám sebe profesor.

,,Nevím,” Harrymu v hlase zaznělo zoufalství a pevně stiskl čalounění křesla. Ta představa, že má znova zažít tu bolest, to utrpení, děsila ho, hrozně moc. Ale tuto noc se mu už bdělý zůstat nepodaří. To věděl.

Moari se k němu posadil a objal ho kolem ramen. I ten drobný projev přízně jakoby v něm prolomil zábrany i všechnu hrdost. Po tvářích mu stekly slzy.

,,Já už nechci vidět jak ti lidé umírají...,”vzlykl.

Moariho tímto neobvyklým projevem slabosti překvapil a především vyděsil. Přátelsky ho objal.

,,Něco vymyslíme Harry, neboj,” chlácholil ho. Chlapec se rychle zvedl a začal si utírat oči. S každým pohybem jakoby se mu z očí vytrácela ta lidskost a s každou kapkou slz, které končily na jeho dlani, se ztrácel ten smutek. Moari však věděl, že nemizel, ale zakrývala ho pevná maska.

,,Promin mi,” řekl jenom.

,,Neomlouvej se,” zavrtěl Moari hlavou a odtáhl ruku z Harryho ramen. ,,Musíme vymyslet jak tě zbavíme těch...projekcí?”

,,Dalo by se tomu tak říct,” přikývl Harry.

,,Nějaký lektvar?” navrhl. Harry zavrtěl hlavou.

,,Kouzlo?”

,,Na tenhle podivný druh projekce? Nevím, ale asi by t bylo hodně riskantní.”

,,A co využít našeho mentálního spojení?”

Harry se zamyslel. ,,Nemáme to prozkoumané, ale asi je to aše jediná naděje,” řekl váhavě a znova zmáčkl okraj křesla. Moari dělal že si toho nevšimnul.

,,A jak to uděláme?”

Harry pokrčil rameny.

,,Usnu a jestli to pude pokusíš se to...zastavit. Když to nepůjde, probudíš mě.”

Moari přikývl. Zdálo se to tak jednoduché. Když to vyjde skvěle a když ne, nic se nemůže stát. Vymyslí něco jiného.

Tak proč měl tedy tak nepříjemný pocit? Už ale nybl čas přemýšlet. Harry měl zavřené oči a jeho dech se spomaloval až získal pravidelný rytmus. Moari se k němu naklonil a položil mu dlaně na spánky. Jakoby to dělal každý den. Vedl ho instinkt. Za chvilku už stál před vysokými hradbami Harryho mysli.Chvíli byla všude mlha, která se začala rozplývat a místo plamenů a křiku se objevila podivná, staromódně zařízená místnost. Viděl očima někoho jiného. Před ním byl stolek s kovovým pohárem, ve kterém se leskla rudá tekutina. Moari tušil víno. Postava se zvedla a začla procházet místnost. Rozhlížela se, chvíli se její pohled zastavil na knihovně plné podivných výtisků a pokračoval dál až k obrovské dřevěné holi visící na stěně. Tam se zastavil na delší dobu a po chvíli jim do zorného pole přišly i dvě štíhlé, vrásčité ruce, ketré opatrně, špičky prstů hůl prozkoumávaly, od spodu až po korunu, kde byl posazený drobný krystal velký jako korálek. Toho se dotkl jemmně, jakoby se bál, že mu dá elektrickou ránu. Opět se vrátila zpět na křeslo a vzal do rukou kovový pohár. Když se v jeho lesklém povrchu ukázala tvář postavy, Moari zalapal po dechu.

Muž s půlměsícovými brýlemi a plnovousem se ošklivě usmál a napil se z poháru. Ten pohled ani zdaleka nepřipomínal Brumbála, ačkoliv se jím na první pohled zdál být. Prudce sebou škubl a vrátil se zpět. Když otevřel oči Harry stále spal, ale jakoby se mu zdála noční můra. Oči se mu pod víčky divoce míhaly a celý se chvěl. Moari s ním prudce zatřásl a když to nepomohlo, zoufalý vrazil chapci facku. Harry se probudil.

,,To byl Brumbál!!” zajíkl se a prudce se vztyčil.

,,To nemůžeš vědět, mohl to být mnoholičný lektvar. “

Harry se posadil, ale stále se tvářil nedůvěřivě.

,,Víš co by to znamenalo, kdyby to mnoholičný lektvar nebyl?” zeptal se do ticha a ejho hlas zněl děsivě. Moari na něj upřel pátravý pohled a zavrtěl hlavou.

,,To by znamenoalo, že ten, kdo ty lidi vraždil je on.”

Až nyní mu došly všechny následky.

,,Ale...to by Brumbál...,” soukal ze sebe namáhavě. Když vša k zahlédl Harryho pohled zastavil se. Chápal ten tvrdý výraz v Harryho očích. Brumbál se choval podivně. Snad to vždycky přisuzoval přepracovanosti a přemíře problémů. Nyní se na to však díval z úplně jinýho pohledu. Hrdlo se mu stáhlo.

,,Ty myslíš, že všechny ty strašlivé zločin, které se děly páchal on?”

,,Já raději nemyslím. Jen podotýkám, že je to dost pravděpodobné. Vždycky vidím očima toho vraha,” pokrčil Harry rameny a Harryho obličej připomínal kamennou masku. Moari však kolem něj cítil překvapení a snad i trochu strach.

,,Jednou sem viděl jeho očim prostředí řádu. Už tehdy sem tušil, že on je ten zrádce. Ten, kdo vraždí a přitom sedí na straně světla,” zvedl k němu zastřené oči. ,,Netušil sem že to bude Brumbál, i když mě to mohlo napadnout. Všechno do sebe zapadá. I útok na Prasinky.”

V místnosti zavládlo ticho. Přesto Moarimu v hlavě hučely jeden přes druhý stovky hlasů.

Vůdce dobra je zrádce...

,,Co s tim provedeme?” zeptal se nakonec slabě. Harry jen pokrčil rameny.

,,Musíme zjistit jestli je to pravda. Snad sledování? I když to bude hodně riskantní. Ale nic jiného nám nezbívá.”

Moari se na chvilku zarazil.
,,Kdy si naposledy viděl ty projekce?”

,,Neviděl, ale cítil. Naposledy před dvěma dny.”

,,A v pondělí? To jsou čtyry dny.”

,,To taky.”
,,V kolik hodin?”
,,Kolem jedenácté. Proč?

,,To byla zase schůze řádu. Po vánocích bejvá vždycky. A Brumbál tam byl.”

Harry stuhnul. Moari téměř slyšel jak přemýšlí.

,,Tohle bude ještě zajímavé,” brouknul a postavil se. ,,Pudu skusit jít spát. Ráno moudřejší večera a dneska bysme s tím stejnak nic neudělali. Sejdeme se po vyučování?”

Moari překvapeně přikývl. Z náhlého odchodu by překvapený. Jak to Harry může jen tak nechat být?!

,,Dobrou noc Moari,” věnoval mu poslední pohled a odešel.

,,Dobrou,” řekl už jen zavřeným dveřím a vyčerpaně sebou práskl na gauč. Myslel si, že přes mnoho myšlenek neusne, ale nakonec ho spánek přemohl a on se propadl do říše zmatených snů, kde se Brumbál měnil ve Voldemorta a zase zpátky.


Harry na tm nebyl o nic lépe. Prudce vířící myšlenky mu také chvilku nedávali spát, ale nakonec i on usnul. Dneska i posluhovači temnoty byli příliš unavení než aby se vydávali na noční lovy.



Ráno se probudil s podivnou předtuchou, ale už věděl, že nemá cenu nervovat se tím. Ta věc přijde, ať je to cokoliv. Vysypal se z postele slušně odpočatý. Za chvíli už stáli před učebnou přeměňování. Všichni se tvářili nervózně, protože právě dnes měli psát důležitý test. Holky divoce mávaly papíry složeného pergamenu a vykřikovaly, ať je někdo vyzkouší. Většinou se však setkaly s nezájmem a tak jim nezbylo než papíry schovat zpět.

Test probíhal klasicky. Harrymu se všechno vykouřilo z hlavy a otázky tipoval jen zběžně. Proklínal hodiny času, které strávil učením. Opět bez výsledku. Zaťal zuby a brkem zatlačil na pergamen tak, až se zlomil a inkoust mu pocákal obličej. Hlavu měl plnou intrik temnoty, Brumbála a té předtuchy, která jakoby mu ochromovala svaly, nutila ho pevně si zarýt ruce do dlaní a očekávat.

Měl pocit, jakoby se k němu přibližoval oblak myšlenek, nekompromisně protekl mezi hradbou a zaplnil mu celou mysl jako strašlivý mor. Ochromil všechno a on se jen snažil dostat ho ze své mysli. Místo toho se hrozivý mrak začal stahovat do sebe a on jím byl pohlcen.

Objevil se na nějakém místě. Nedokázal ho poznat, ale ani se o to nesnažil. Hleděl na bledě modrý portál, který se zarýval do země jako červ a točil se jako vodní vír. Na okolní stromy házel děsivé odlesky a řinulo se z něj nebezpečné světlo. Vzduch se nad ním klepal a snad všechno stichlo. Jen děsivý větřík mu lehce ovanul tvář. A pak ho mlha zpět vyplivla do přítomnosti.

Celým tělem mu probíhalo bolestivé mravenčení, vyčerpáním se klepal a v uších mu hučelo.

,,Pane Pottere, Pottere! Proberte se, ksakru!” zaslechl vedle sebe hlas a někdo mu vlepil facku. Už zase. Nicméně pomohlo to a on už dokázal otevřít oči. Ležel na zemi a uvědomil si, že se nemůže vzpomenout co se dělo předtím. Celou jeho mysl zabíral pohled na portál.

Někdo vzal do ruky jeho bradu a natočil ji k sobě. Do zorného pole mu přišel vyděšený pohled profesorky McGonagalové.

,,Jste pořádku?”

,,Jo, jsem,” donutil se s námahou odpovědět. Vůbec se mu nelíbilo, když ho začali zvedat na nohy. Chtěl zůstat ještě chvilku ležet. Cítil se tak slabý. Když ho konečně postavili na nohy, musel být stále přidržován. Tak se mu podlamovaly kolena.

Ale co tohle mělo znamenat? Oči se mu rozšířily poznáním. Tohle bylo opravdové věštění. Nadešel čas. Pevně zatnul zuby a postavil se sám na vratké nohy.

,,Dojdu na ošetřovnu,” broukl. Profesorka se na něj nedůvěřivě podívala.

,,Určitě?” Harry přikývl.
,,Jen se mi udělalo špatně.”

Profesorka se tvářila dost nedůvěřivě, ale nakonec ho pustila. On však v žádném případě neměl namíříno na ošetřovnu.

Poslední komentáře
22.05.2007 17:41:43: wow to je naprosto úžasná kapitolka nemůžu se dočkat další a nevím jestly to do další kapitolky přež...
21.05.2007 23:03:54: Zhltla jsem všech 32 kapitol za pár minut a.. opravdu tleskám.. to je přesně povídka podle mého gust...
21.05.2007 21:58:42: Pro tyhle komentáře stojí za to psát, Jantar moc ti děkuju :) smiley${1}
21.05.2007 21:46:11: U téhle povídky to čekání vážně stojí za to.Na to ,že píšeš po nocích je kapitola skvělá,napínavá a ...
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.