Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

Kapitola 33.

Pokud někdo bude mít to srdce, těšim se na koment, jinak hezké počtení :))
Za beta-reader děkuju Manie Dardeville :))
Sebral všechny síly k běhu. Chodba se mu pod nohama míhala a on ještě zrychlil. Musel najít Moariho. Doběhl před dveře učebny OPČM a prudce zaklepal. Během chvíle mu dveře otevřela nějaká zmijozelačka. Odstrčil ji a vkročil dovnitř.

,,Pane profesore, mohu s vámi mluvit?” zeptal se jak nejklidněji dokázal. Srdce mu prudce bušilo a po celém těle cítil vzrušení z budoucích událostí.

Moari si ho ostře prohlédl. Chtěl ho poslat za dveře dokud neskončí, když však spatřil jeho naléhavý pohled, rozmyslel si to.

,,Pro dnešek končíme. Udělejte si otázky na straně 20 a vypracované mi je přineste. Nashledanou,” řekl třídě, popadl Harryho za loket a vysypal se ze dveří. Šli rychlým krokem až zašli za roh. Moari se na něj otočil s nevyslovenou otázkou v očích.

,,Portál. Otevřen,” zalapal Harry po dechu. Dýchal přerývaně, i když takovou dálku neušli. Asi to bylo tím napětím.
Moari doslova vytřeštil oči.
,,Cože?”

,,Slyšel's! Teď dělej! Musíme sehnat zmijozeláky! Snad to stihneme.”



A v tu chvíli začala šílená honička po hradě, která nakonec skončila před kabinetem profesorky McGonagalové. Potřebovali někoho, kdo by je kryl. Ismat v plné zbroji, převleky, které dostali spolu s artefakty zabalené v jakémsi tlumoku, zůstala v předsíňce. Draco zůstal s ní, a tak dovnitř šel jen Moari s Harrym. Profesorka seděla za svým stolem a něco psala. Když Moari pozdravil zvedla k nim pohled.
,,Copak si přejete?”

,,Potřebujeme od vás pomoc, paní profesorko,” řekl Moari a vypadal vyloženě nervózně. Harryho překvapilo, že ji oslovuje titulem.

,,Pomoc s čím?” zeptala se, sundala si brýle a upřeně oba sjela pohledem. Moari se ještě víc zavrtěl.

,,Musíme vyřešit tajnou věc... Je to v zájmu dobra,” řekl a v tu jednu chvíli zněl jeho hlas jistě a oficiálně. Na profesorku to ale nezabralo.
,,Co chcete po mně?”

,,Abyste nás kryla,” řekl Moari bez obalu. McGonagalová se na něj nevěřícně podívala.

,,Proč bych to dělala?”
,,Jste na straně světla.”

Poté, co se profesorka opět zatvářila nedůvěřivě Harry ztratil trpělivost. Cítil, jak se uvnitř něho přesýpají hodiny. Potřebovali jednat.

Naklonil se a pohlédl profesorce zpříma do očí. Tohle dělal nerad, ale nemohl už dál čekat. Jen se modlil, aby se mu to tentokrát podařilo. Rozhodl se pro jinou strategii ovládnutí mysli, než obvykle.

Lehce obešel všechny profesorčiny zábrany a promluvil přímo do jejího nitra zbaveného povinností, spekulací a nedůvěry.

,,Profesor Luin mluví pravdu. Jde nám o věc světla. Prosím, pomozte nám,” řekl jak nahlas, tak do mysli profesorky. Pak se opatrně vzdálil a s očekáváním na McGonagalovou pohlédl. Chvíli se dívala do prázdna a Harry málem zaklel, jak se lekl, že se mu ovládnutí mysli nepodařilo. Pak se na něj ale podívala přítomně.

,,Běžte. A dávejte na sebe pozor.”

Moari překvapeně zamrkal, ale než se mohl nějak ozvat, Harry už ho tahal místnosti.

,,Děkujeme paní profeosrko,” houkl mezi dveřmi a odkvačil z místnosti, v závěsu s Moarim i zmijozelskými.



,,Co jsi to udělal?” Harry netušil proč hlas jeho profesora zněl tak nebezpečně.

,,Vysvětlím ti to později, Moari. Teď. Máš nějak mapy?”

Moari se zatvářil značně nespokojeně, ale přikývl. ,,U sebe.”

Za chvíli už se Harry skláněl nad mapou Anglie. Nic ale neviděl. Ať se snažil sebevíc, žádný záblesk vědomí. Očima bloudil po mapě a pomalu začínal být zoufalý. Ani si nevšiml přívěšku, který mu vyklouzl z košile a díky tomu, že byl nakloněný se zhoupl až nad mapu. Chvilku se bezelstně houpal, a když na něj Harry upřel svou pozornost, zastavil se, v nepřirozeně poloze a jakoby ztěžkňul. Uvnitř něj se vzňalo zelené světlo a stáhl Harryho dolů, až se jeho špička dotkla jednoho místa. Kouzelná mapa zareagovala na dotyk a místo několikrát přiblížila. Moari to sledoval pečlivým pohledem. Přibližování se zastavilo na obraze z ptačí perspektivy sledovaného velkého lesa na jehož kraji bylo menší jezero. Harry se na profesora otočili. Velké oči mu pohled opětovaly.

,,Dokážeš se tam i s námi přemístit?” položil otázku, která trápila snad všechny v místnosti, až na poklidně plavající rybičky v akváriu.

,,Snad... Snad ano,” řekl váhavě a dál si pečlivě prohlížel místo. ,,Kde je přiblížně ten portál, nevíš?”

,,Někde uprostřed lesa,” řekl a na mapě naznačil okruh.

,,Přemístíme se asi někam vedle, viď?” zeptal se Moari. Harry přikývl.
,,Pojďme, není moc času.”



Draco, oblečený do bílého hábitu sahajícím až na zem a splývajícími rukávy, vypadal efektně. Rozvážně si nasadil kapuci, která mu do ustaraného obličeje hodila další stín a zůstaly z něj zářit jenom světlé oči, vypadající mnohem nebezpečněji, než kdy předtím. Přesto změkly, když pohlédl na Ismat. Ta v krátkém, po kolena sahajícím červeném plášti bez rukávů, velkým límcem a krátkými rukávy párkrát máchla mečem a zasadila ho do pouzdra na zádech. Tmavě rudé vlasy se jí vlnily jak stále nervózně popocházela. I ona měla v očích hrozbu, stejnou jako její přítel. Snad za to mohlo kouzlo, které je všechny svazovalo.

Moari na tom nebyl jinak. I on měl na sobě dlouhý plášť bleděmodré barvy, který byl ale po stranách zvlněný a při pohybu se nemálo podobal vzdouvající se vodě. Tmavě zabarvené oči mu stínila kapuce.

Harry pomyslel jak vypadá on. Jeho oblečení bylo podobné tomu Ismat, jen bylo delší a zelenošedé barvy. Ovládal ho podivný děs a zodpovědnost jakoby ho nutila udělat všechno na světě. Měl pocit, že celé jeho 'Já' je uchopeno někým cizím, zvláštní silou a on by se jí dokázal vzepřít? Nevěděl. Nechtěl to zkoušet. Věděl, že bude potřebovat pomoc. Tohle sami nezvládnou. Beze slova se všichni vydali směrem, kterým Harry tušil portál.



A našli ho. Točil se nebezpečně a jak se zdálo, pohltil několik stromů. Nikdo nemohl odtrhnout zrak od vířícího světla. Cítili, jak se v nich probouzí instinkty a podivná síla ještě více sevřela jejich mysl. Nevědomky si stoupli do předem připravené sestavy. Draco až k portálu a Ismat vedle něj, s mečen taseným v pohotovostní poloze. Moari si stoupnul za Draca a Harry vedle něj. Snažil se být ve střehu.

Najednou Moari zvedl ruce a natáhl je dopředu. Zavřel oči a obličej se mu stáhl napětím. Harry pomalu cítil, jak z něj odčerpává energii a taky to viděl. Převáděl ji do Draca, takže jediný kdo zůstal nedotčen byla Ismat, která do portálu hleděla pohledem dravce, schopného zaútočit každým okamžikem.

Svět pomalu přestával mít jasné kontury. Opět sebou škubl, Moari mu bral sílu po příliš velkých kusech, bylo to hodně nepříjemné. Ale nezlobil se na něj, věděl, že všichni se, se svojí schopností, ještě budou muset naučit. Draco celý zářil energií a zdálo se, že brzy bude moci začít s uzavíráním. Harry se modlil, aby vše proběhlo v pořádku. Bohužel jeho přání nemělo zůstat vyslyšeno.



Z portálu se začaly hrnout stíny, cáry temnoty, vlnící se v neviditelném větru, který vanul z útrob portálu. Ismat se začaly potit ruce a pevněji uchopila meč. Zmocňoval se jí strach a držel jí ve svém zajetí, přesto s ním bojovala jak nejlépe dovedla. Za chvíli bude mít těžšího soupeře. Poprvé se rozmáchla a děsivý strach se rozpustil v přívalu adrenalinu a podivné radosti z boje, která naplňovala celé její tělo, rozechvívala její smysly a nutila ji k dokonalé ostražitosti.

Pokaždé, když se její meč dotknul temnoty zazářil a všechnu kolem pohltil. Snažila se, aby se jí nedostaly na kůži a oháněla se stále rychleji. Nevšimla si, že uzavírání portálu již započlo.

Draco pod náporem energie téměř spadl na kolena. Tak nějak tušil, že je jí akorát dost. I on zvedl ruce a z pod přivřených víček sladoval jak se třesou. Lehkým pokynem mysli, který jakoby byl samozřejmý se mu podařilo vyslat energii z rukou směrem k portálu. Ta zařídila zbytek a portál se při stálém proudění energie začal uzavírat.



Ismat klesla na kolena a sledovala popálenou ruku. Portál byl uzavřen a ona obstála. Nadšeně zvedla hlavu. Ostatní na tom očividně nebyli o nic lépe. Všichni byli vyčerpaní. Nejvíc asi Harry s Dracem. Oba leželi na trávě a oddechovali. Ismat se zdálo, že Harry dokonce usnul.

,,Zvládli sme to,” usmíval se Moari, zvedl se a přešel k Harrymu. Naklonil se nad něj a něco mu šeptal. Harry jak se zdálo procitl, natáhl ruce a Moari mu pomohl se postavit. Zdálo se, že se mu zamotala hlava, ale během chvilky chytil rovnováhu a rozhlížel se po okolí. Draco se také postavil a vratkými pohyby k ní zamířil.

,,Byla si skvělá,” zašeptal procítěně a pomohl jí na nohy.
,,Vždyť ty taky.”
Poslední komentáře
27.06.2012 15:14:14: Půjčka jako řešení Půjčky s rozumem www.ihned-pujcka.cz/pujcka-ihned-do-150-tisic-online.php půjčka...
11.06.2012 22:17:30: www.antharant.cz výkup starých knih
19.05.2012 14:39:40: www.ellis.cz 100% čiský kolagen
16.05.2012 14:36:23: Firemní akce Produkční agenturahledá nové tváře. originalita , Hair styling, make-up. Individuální p...
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.