Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

Kapitola 37

Co dodat? Snad jen "konečně..."

 

A měla bych jednu malinkou žádost. Kdo tuhle povídku čte, nechte mi tu alespoň smajlíka. A všem vám moc děkuju, moc. Za to, že to stále čtete.

 

Za korekturu této i předešlé kapitoly děkuji Manii :)

Přemístili se na ústředí Fénixova řádu. Bez problémů se dostali přes všechna ochraná kouzla, která je poznala a vpustila dovnitř. Kuchyně byla prázdná, temná. Harry vytáhl židli a přisunul jí k Moarimu, který se na ní s námahou posadil. Zavřel oči a soustředil se. Těžko říct na co.
"Ismat, jestli se na to cítíš, dojdi do koupelny, je tam lékárnička s lektvary a tak,” řekl Harry a Ismat odešla.
"Tak tohleto jsme vážně posrali,” zahučel tiše Moari s hlavou v dlaních. Jemně se chvěl a vypadal opravdu unaveně. Harry si vedle něj přitáhl židli.
"Dostaneme ho ven.”
"Seš si tím tak jistý?” zeptal se Moari a zvedl k Harrymu oči.
"Ne, ale musíme v to věřit, jinak se dá těžko něco dělat.”
"Hlavně ani nevíme, jestli žije,” řekla Ismat, která zrovna vešla do místnosti. Měla na krajíčku a ruce se jí klepaly tak, že flakónky v lékárničce o sebe cinkaly. Harrymu náhle proběhlo hlavou něco, co ho mělo napadnout už dávno. Rychle se postavil, sáhl Ismat na krk a vytáhl přívěsek, který jim dal oběma k vánocům. Když si ho zblízka prohlédl, spadl mu kámen ze srdce.
"Draco žije,” řekl a v hlase mu byla znát úleva. Ismat se překvapeně podívala na přívěšek.
"Seš si opravdu jistý, že to funguje?” zeptala se nedůvěřivě.
"Ano, naprosto,” přikývl, vzal si od ní lékárničku a začal ošetřovat Moariho.
 
Seděli kolem stolu a vymýšleli plán, když někdo vešel do místnosti. Protože si mysleli, že v celém domě nikdo není, všichni tři se vyděšeně otočili. Ani Harry neměl sílu být ve střehu, všechnu ochranu nechal na domě.
"Dobrý den,” řekla štíhlá dívka s hnědými, krátkými vlasy.
"Ahoj Ylvo,” pozdravil jí s úsměvem Moari.
"Pro ty kdo neznáte tady Ylvu, je to lykanka řádu.” Harry jí znal a tak si jí jen dál prohlížel. Pohled mu stejnou měrou opětovala.
"Já jsem Harry, potkali jsme se za poněkud zvláštních podmínek,” postavil se a natáhl k ní ruku. Opatrně mu jí stiskla. Byla o něco vyšší než on.
"Těšilo nás, ale bohužel už budeme muset jít. Máme toho moc na práci. Přeju ti hodně štěstí,” pokýval hlavou Harry a otočil se na Moariho s Ismat.
"Jdeme do knihovny k mapě, zjistíme kde ho vězní,” zavelel.
"Jak to chceš zjistit?” ptala se Ismat mezitím co sledovala Ylvu, která zrovna odcházela, očima.
"Uvidíte. Jdeme!”
 
Klekli si nad mapu a Harry odvázal Ismat z krku přívěšek. Začal s ním kroužit nad mapou a přitom šeptal elfská slova.
Po dvou hodinách Moari i Ismat spali v křeslech, když Harry vykřikl.
"Mám ho!!!”
Prudce se postavil. Tak vzbudil oba spáče, kteří ihned byli v pozoru.
"Jdeme, Moari nasměruju tě a přeneseš nás!”
Moari přikývl a bez zbytečných řečích oba popadl a přemístili se.
 
Opět les. Tmavý a hluboký, jako snad žádný, který kdy viděli. V šeru se kolem stromů plazila mlha a obtáčela je jako had. Jakoby zářila svým vlastním perleťovým svitem. Harry jen zavřel oči a vydal se. Kam? To snad ani sám přesně netušil. Šel za svým vlastním zrakem, který ho vedl neomylně, jako vždy, když ho nejvíc potřeboval. Snad proto byl jeho krok tak rozhodný. Jeho společníci ho mlčky následovali, Ismat se stále nervózně dívala na přívěšek. Lístek byl povadlý, ale neusychal. Draco stále žil. Ale jak dlouho ještě?
 
 
"Najdou tě, mladý Draco Malfoyi, nemusíš se strachovat. Tvoji mágové jsou chytří. A ten elf taky, má schopnosti, i když je to jen mládě, dítě. Pověz mi o něm něco...”
Na Draca se díval muž... Ne, to snad ani ne. Snad vypadal trochu jako Harry, ale ne docela, lišili se.
Sledovaly ho chladné, kočičí oči, které připomínaly sametovou noční oblohu bez hvězd a měsíce. Obličej bledý a štíhlý s vystouplými lícními kostmi, možná až moc drobný nos. A vlasy slámově žluté, dlouhé po ramena. Když se elf vztyčil do výše, byl mnohem větší než Harry. Z jeho štíhlé postavy šel strach. Nyní však seděl se zkříženýma nohama na kamenné zemi, kolem sebe rozložený černý plášť a stále pozorně sledoval Draca. Ten ležel na suchých stéblech slámy. Když tam tak ležel, měl pocit, že je na konci svých sil, došlo mu kdo je ten muž. Temný elf. Pravý opak Harryho a přesto si byli tak podobní.
"Co ti mám povídat?” jeho hlas zněl najednou tak cize.
"Cokoliv. Jaký je, co vše dokáže, jak se chová.” Elfovi se v očích objevilo něco podobného fanatické touze. Jako pokaždé, když tuto otázku kladl. Jako pokáždé, když mu Draco odmítl odpovědět se stejně rychle vytratil a objevil se místo něj vztek. Nyní však smíchaný ještě s něčím jiným.
"Jak myslíš, mladý kouzelníku. Přeji ti dobrou noc,” řekl klidným hlasem, lehce se zvedl ze země a odkráčel. Draco zavřel oči a jen zaslechl ránu, jak se těžké dveře zavřely.
 
Poslední komentáře
07.10.2013 19:41:20: Pekná FF, už je to predsi len pár rokov čo si prestala písať túto poviedku na túto stránku. Lidičky ...
03.11.2011 02:24:48: Ahoj, dneska sem objevil tvoji povídku a rovnou jsem ji přečetl, hodně mě bavila a je velká škoda že...
20.11.2010 21:02:49: další kapitolu!!!
20.11.2010 10:44:50: tááák právě jsem to dočetla a abych řekla pravdu moc mě mrzí že ta povídka neni dokončená kort když ...
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.