Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

Kapitola 5

Opět vůbec neopravená kapitola.
Kapitola 5

Otevřel oči a jemně nasál nosem proudící vzduch z otevřeného okna. Byla noc. Vzduch byl jiný a všude bylo ticho. Počítal, že tady leží už čtyry dny. Nevycházel , všechno bylo vevnitř. Kvůli tomu ho přestěhovali do jiného pokoje, ve kterém byla koupelna. Protáhl se. Dneska mu bylo asi nejlíp od té chvíle co oslepl. Měl nepříjemné nutkání vyjít z pokoje, ale nevšímal si ho. Došel do malé koupelny, kde poslepu nahmatal umyvadlo a omyl si obličej. Cukl sebou. Nutkání začínalo být už i fyzicky znát. Nerozuměl tomu, co to je. Že by další Voldemortova lest? Ale jak by se sem dostal?

Nakonec byla zvědavost silnější než strach.

Pomalu vyšel z pokoje. Počítal, že všichni spí, až na službu, která se ale vždycky držela v kuchyni. Opět se jemně dotýkal stěn. Ani nevěděl kam jde, ale podivná síla ho táhla určitým směrem.

Zabrzdil se u jedněch dveří. Měl podivný pocit, jakoby ho někdo táhnul dovnitř. Nahmatal kliku a zaujal ho její tvar. Chytil jí i druhou rukou a jemnými doteky jí identifikoval. Taková klika byla jenom k jedněm dveřím. Těm z knihovny. Představovala hlavu draka.

Vstoupil dovnitř a ihned ho praštila do nosu vůně knih. Vykročil určitým směrem, jakoby viděl, kde je, ale přesto měl před sebou natažené ruce.

Došel k regálu, natáhl ruku a vyndal jednu knihu. Ten pohyb mu přišel tak známý, jakoby pro tu knihu chodil každý den. Pomalu jí otevřel, ale ne svisle, jak se obvykle knihy otevíralí, ale vodorovně. Netušil, proč to udělal. Měl pocit, že jeho tělo řídí někdo jiný. Přejel po stránce knihy a zjistil, že je tam dutina, kde byla, podle hmatu, malá truhlička. Vyndal jí z knihy, kterou následně upustil s ránou na zem.

Zámek našel téměř okamžitě a jednoduše ho odemkl. Když měl otevřít truhličku, ruce se mu rozklepaly, ale přesto jí s posvátnou úctou začal otevírat.

Nevěděl co se stalo, ale najednou viděl. V zorném poli měl truhličku, ale nebyly to jeho ruce, ani pozadí nebylo správné. Ruce byli jemné, křehké s dlouhými prsty a za nimi byla tráva a kmeny stromů.

Začal se ale opět soustředit na obsah truhličky. Samovolně se z ní zvedl velký a překrásný přívěšek ve tvaru březového listu. Vypadal jako opravdový. Cítil se jako by byl v trnzu. Jenom s posvátnou úctou sledoval jak se mu zavěsil na krk.

Pak se zablesklo ostré světlo a on se najednou ocitl na místě, které vůbec neodpovídalo knihovně, ani jinému místu, kde se kdy ocitl.


Byl v lese na malé mýtině. Mezi stromy prosvítalo krásné letní slunce. Zadíval se do korun staletých gigantů. Bylo to tak krásné zase vidět.

Ani si nevšiml, že k němu někdo přišel. Jemná ruka se dotkla jeho ramene. Prudce sebou trhl a otočil se na osobu, která na sebe upozornila. Zalapal po dechu. Někoho tak nádherného ještě v životě neviděl. Žena stojící před ním se na něj lehce usmála. Jenom na ní vyjeveně zíral. Měla krásné černé vlasy, které se jí vlnily až k loktům. Štíhlý obličej se šikmýma, tmavě modrýma očima. Nemohl odhadnout, kolik jí je. Vypadala mladě, ale její oči ukazovaly staletou moudrost. Ovšem nejzváštnější na ní byly špičaté uši.

,,Vítej Harry Pottere" řekla hlasem jemným jako samet.

Normálně by měl na ní spousty otázek, ale ted ze sebe nevypravil ani slovo. Ona však jakoby vytušila.

,,Pojď se mnou. Všechno ti vysvětlím." řekla s úsměvem a začalo ho odvádět z mýtiny.

Došli až k potoku, kde ho elfka vybídla, aby si sednul. On poslechl a dál na ní paralizovaně zíral.

,,Abych začala od začátku" řekla s jemným úsměvem.

,,Jmenuji se Ravëa" začala. ,,Kdysi dávno jsem ve světě elfů byla váženou osobou. Uměla jsem předpovídat budoucnost a moje vědomosti a moc, sahaly daleko. Ale moje předpovědi jednou dosáhly nesmírné dálky a vyvěštila sem, že ve věku jestřába, bude vládnou temný pán všeho zla, který by mohl celý svět zničit. To sem nechtěla. Věděla jsem, že se narodí jeho protivník. Musela sem ti pomoct. Celou svojí moc, vědomosti a schopnosti jsem vložila do tohoto přívěšku" jemě vzala lístek břízy do rukou a s láskou si ho prohlížela.

,,Bohužel kouzlo bylo neproskoumané a vzalo mi i věci, které vzít nemělo, včetně mého života." smutně se usmála. ,,Ale naštěstí tu po mě zbyl tento průvodce,"ukázala si prstem na hruď. ,,Aby ti vše vysvětlil.

Budeš mít mnoho schopností. Například místo tvého ztraceného zraku budeš mít náhradu. Sice to nebude jako dřív, ale má mnoho výhod. Uvidíš aury, pomocí kterých se naučíš jak rozeznávat lidi. Mezi můj zrak také patřilo vidět věci ve kterých proudí krev. Ostatní předměty budeš uzříš také, ale pravděpodobně jenom matně.

Další z mocností, které ti předávám je ovládat živel zemi a umění mluvit Elfsky, což ti pomůže k tomu komunikovat se zvířaty. Budeš mít skvělou pamět a moje vědomosti, které ale budeš muset pečlivě hledat uvnitř sebe. Pokud máš nadání a trpělivost, možná se u tebe projeví i schopnost věštit.

Bohužel, jak sem ti již říkala, vzalo to i věci, které nemělo. Už nebudeš nikdy moct pozřít nic, co bylo kdysi živé. Změní se ti vzhled. Prodlouží se ti vlasy, zašpičatí uši, budeš mít elegantní chůzi a jinou tělesnou kostru, která bude mnohem lehčí a rychlejší.

Další z negativních vlivů kouzla bude, že se ti změní chování. Budeš uvažovat chladněji a víc z pohledu třetí a nezávislé osoby. Budeš důvěřovat svým pocitům a instinktům.

Poslední věc je, že budeš mít některé moje vzpomínky." pohladila ho po vlasech.

,,Přijímáš tedy duši elfa?" zeptala se slavnostně.

,,Ano" odpověděl Harry. ,,A moc vám děkuji"

,,Nemáš zač. Tohle byla moje povinost. Doufám, že ti poslouží dobře. Nezneužívej jí a přívěšek nikdy nesundavej.Vyrobyli ho elfové." řekla nakonec a vzdálila se. Obraz se začal rozplývat. Všude kolem něj bylo světlo, které proudilo do něj. Chvílema to bylo příjemné a chvílema mu způsobovalo nepříjemno bolest.


Probudil se. Byl zase ve své posteli. Ani se nenamáhal otevřít oči. Kdyby jen ten sen byl pravda. Otevřel oči spíš ze zvyku a překvapením vyjekl. On viděl!!! Nebyl to jenom sen. Tohle byla skutečnost.

Narovnal se a rozhlédl se po pokoji. Viděl sice špatně, ale přece. Všechno bylo černobílé, ale obrysy rozeznával celkem slušně. Zajímalo ho jak budou vypadat aury.

Z nenadálého popudu si sáhl na krk, kde mu vysel přívěšek. Pokud si myslel, že je list opravdový, všechno to vyvrátilo. Přívěšek byl tvrdý, pravděpodobně z nějakého drahokamu.

Sundal nohy z postele a rozešel se do koupelny a tam se podíval na sebe do zrcadla. Jeho podoba se téměř nepodobala té minulé. Dlouhé,rovné, tmavé po bradu dlouhé vlasy, oči nemálo podobné těm co měla Ravëa, ale pravděpodobně stále zelené a užší obličej. Odhrnul si vlasy a spatřil špičaté uši, které se ale pod ně daly pohodlně skrýt.

,,Harry!" Remusův křik se rozlehl místností. Vylezl z koupelny a podíval se na Remuse. Ten jenom zalapal po dechu a v očích se mu objevil záchvěv strachu.

,,Kdo-kdo si?"

,,Copak mě nepoznáváš Remusi?" ušklíbl se.

,,Harry?"
,,Bingo!"

,,Co-co se ti to stalo?

,,Trochu sem se změnil. A ne, nevím jak se to stalo." nehodlal jim hned všechno vyklopit. Opět si Remuse prohlédl. Viděl obrys, který měl v sobě několik odstínů červené. Rudá byla poblíž srdce a téměř růžová na konečcích prstů. Vlasy byly světlé, ale také je viděl. Tohle nebudou aury. Došlo mu. Soustředěním přivřel oči a sledoval Remuse. Tak tochu cítil, jak na to. Měl pocit, jakoby pronikal dovnitř. A ano, opravdu se mu to podařilo. Remuse ted obklopovala žlutá záře. Chvíli se snažil v hlavě vyštrachat co to znamená, ale nepodařilo se mu to. Rozhodl se, že se o to pokusí později.

,,Co se ti stalo?" ptal se znova Remus, kráčel blíž k němu a nevěřícně si ho prohlížel. Pložil mu ruku na tvář a jemně po ní po ní přejížděl, dokud nezalapal po dechu.

,,Co...Co to máš s ušima?"

,,Sakra"zaklel Harry. Zpoměl, že když si uši prohlížel, odkryl si vlasy.

,,Ty....seš elf?" Remus vypadal vyloženě v šoku. Harrymu došlo, že už nemá cenu dál lhát. Navíc, Remus byl jeho opatrovník.

Tiše přikývl.

,,Jak.."

,,Sedni si, všechno ti vysvětlím."

A tak začal. Nepovídal mu všechny detaily o jeho nově získané moci, ale řekl mu toho dost na to, aby měl Remus přehled.


Když skončil, Remus na něj nehnutě zíral a v očích se mu blýskal neskrývaný zájem.

,,Víš, že seš možná jediný žijící elf?" pta se ho, když se zmohl na slovo.

,,Ne..." tohle Harry nevěděl. Tak trochu doufal, že nějaká ta užasná stvoření ještě existují.

,,A je ta tvoje přeměna trvalá?" pokračoval v otázkách jeho opatrovník.

Harry kývl.

Ze začátku se trochu bál, že Remus už nebude chtít být jeho opatrovníkem. Stále se na něj zlobil kvůli lektvaru odmocnění, ale chápal proč to udělal. Šel by na jistou smrt. Ted už to věděl. Nechápal, proč mu to nedošlo dříve.

,,Nikdy by mě nenapadlo, že ta legenda bude pravdivá," vydechl.

,,Jaká legenda?" vyzvídal Harry.

,,O elfce, která vložila svojí duši do náhrdelníku, aby zachránila svět," vysvětlil krítce.

Harry přikývl. Aspon bude vysvětlování ostatním snažší.

,,Měl bych to jít říct Brumbálovi" vyhrkl Remus, zvedl se a s pozdravem odešel z místnosti.


Harry už byl nedočkavý, až zjistí svoje nové schopnosti. Rozhlédl se po pokoji a očima se zastavil na téměř seschlé květině. Přešel k ní. Netušil co má dělat, ale přesto si ke květináči přiklekl a kolem květiny vztáhl dlaně. Začal přemýšlet, hledat ve svojí hlavě potřebné informace. Našel. Růst,vitalita... Začal recitovat elfská slova, která po chvíli přešla ve zpěv. Rostlině odpadli seschlé lístky a z květináče začala stoupat krásná nová zelená rostlinka s mladými světle zelenými lístky. Jemně se kývala podle rytmu Harryho slov. Téměř jakoby tančila. Nakonec vypučeli drobné žluté kvítky a Harry přestal. Nebylo to ani příliš těžké. Říkal v elfštině slova pro probuzení. Přišlo mu, že tu písničku zná odjakživa. Tuhle a spousty dalších.


Remus scházel po schodech. Byl stále v šoku. Harry je elf. Ty slova křičelo jeho nitro, aby ho přesvědčilo o tom, že je to vážně pravda. Harry je bájná bytost. Dokonalá. Mluvilo se o nich jako o legendě. Jestli někdo zjistí, kým se Harry stal, dokázal si představit jak ho zamknou do odboru záhad. To nesmí dovolit.

Konečně došel do kuchyně a letaxem se přemístil do Bradavic.

,,Albusi! Mám pro tebe důležitou zprávu" řekla skoro ještě před tím, než ho stihl krb vychrlit do Brumbálovi pracovny.

,,Co se stalo Remusi?"

,,Harry...on..." Remus vysvětlil Brumbálovi všechno co věděl.

Brumbál se zamračil. Chvíli se zamyšleně díval na svoje sukovité ruce, které před jeho obličejem tvořily stříšku.

,,To není možné" promluvil nakonec. V jeho hlasy byla slyšet podrážděnost.

,,Albusi je to pravda! Viděl sem to na vlastní oči!" tentokrát byl naštvaný i Remus. Brumbál se zvedl z křesla.

,,Zaved mě k němu" rozkázal ředitel a spolu se přemístili krbem zpět na Grimwaldovo náměstí.


Dveře harryho pokoje se prudce otevřeli. On už seděl opět na posteli a snažil se vybavit ještě nějaká kouzla.

,,Dobrý den pane profesore" usmál se na ředitele Harry. Ten k němu však místo pozdravu přistroupil a odhrnul mu tmavé vlasy z uší.

,,To není možné!" zašeptal.

,,Zajímalo by mě, proč se snažíš stále zviditelňovat Harry! Ted si zjistíme pomocí jakého kouzla ses takhle proměnil" řekl a zamával hůlkou, z který vylétl paprsek. Ten se před Harryho obličejem rozdvojil a narazil mu do uší. Bolest byla hrozná. Dlaněma si je sevřel a obličej se mu křečovitě stáhl. Na dlaních cítil teplou tekutinu, nepochybně krev.

Nevnímal jak Remus na Brumbála křičí, ani jak ředitel odešel z místnosti.

,,Harry... " někdo mu sevřel zápěstí a snažil se odtáhnout dlaně od uší. Nakonec se mu to podařilo. ,,Bože... Tonks dones mi dokrvovací lektvar, obvaz a vodu."

pak už cítil jen, jak mu jemně odstraňuje krev z uší a potom obvazem obmotává hlavu. Bolest se zmírnila. Pak mu někdo nalil do krku odporný lektvar a on usnul. Jeho poslední myšlenka patřila Brumbálovi. Zase ho nenáviděl, ale tentokrát z vlastní vůle.

Žádné komentáře
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.