Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

Kapitola 9.

Tož tu je 9. kapitola.
Kapitola 9
Otevřel oči a ve snaze zachytit poslední zbytky snu nakrčil obočí. Zbytečně. Sen mu proklouzl mezi prsty jako voda. Odhrnul závěsy a podíval se směrem k oknu. Ještě byla tma, ale bylo patrné, že byrzo začne svítat. Tušil, že už nebude moct usnout. Sen ho nepříjemě rozrušil, ale teď po něm zbyl pouze nepříjemný pocit, předzvěst špatných usálostí.
Věděl, že když nad tím bude bloumat moc toho nevyřeší a tak vyklouzl z postele a vydal se do koupelny.
Přemýšlel, co bude dělat. Mohl jít do společenské místnosti, nebo... Oči se mu rozzářily nadšením. Půjde si k jezeru záhrát na flétnu.
Vytáh jí z podpostele. Byla stejně krásná jako předtím, teď ještě vylepšená o několik elfských slov vyrytých na jejím jinak dokonale hladkém povrchu. Rozhodl se, že už si jí zpátky neveme a rači jí ukryje někde venku. Bude to mnohem bezpečnější a také důstojnější než pod postelí.
Necítil potřebu brát si neviditelný plášt, stejně se dokázal skrývat ve stínech. A navíc nebyla taková hodina, aby se bál nějak hrubého zacházení učitelů, kdyby ho našli. Snídaně měla začínat asi za hodinu.
Otevřel dveře hradu a vyklouzl ven. Nebe už nebylo tak tmavě modré a na východě přecházelo pomalinku do petrolejové.
Vkročil směrem k jezeru a opřel se zády o strom. Vzal flétnu do rukou. Jeho stisk byl nejistý, najednou nevěděl co má dělat. Přesto si jí přiložil k ústům a prsty nejistě položil na dírky. Konečně. Začal se rozpoménat a v mylsli mu vytanula vzpomínka na píseň svítání. Začal hrát. Tóny byly nejdřív temné a hluboké, ale čím víc přibývalo světla, tím byly veselejší a jasnější. Harry se nechal pohltit krásou zvuku, ale i jeho magickým působením. Kdyby chtěl, zjistil by, že flétna kolem sebe ve vzduchu i na zemi rozechvívá vlákna magie.
Dokončil poslední tón. Slunce už bylo celé nad obzorem. Sice ještě mladé, ale přesto jasné. Otočil se, aby zjistil, jestli někoho nevyrušil natolik, aby se šel podívat co se děje. Nikdo se nedíval z okna, ani nebyl v okruhu pozemků.
Začal přemýšlet, kam ukryje flétnu. Jakoby se mu chtěl připomenout strom, o který se opíral a shodil na něj jeden, už téměř zralý žalud. Harry se pousmál a vyskočil, aby se zachytil větve, na kterou se posléze vyhoupl.
Šplhal jenom kousek. Přiložil flétnu ke kmeni stromu a začal tiše prozpěvovat. Kmen se ochotně začal stahovat kolem flétny, až byla celá zarostlá  a nezasvěcenému oku mohla připadat jako prostá boule od škůdců nebo deformace.
Spokojeně se nad svým dílem usmál a chtěl slést ze strmu, ale ozval se výkřik. Výkřik ta silný, že nemohl být žádného člověka ani zvířete. Harry se tak lekl, že sklouzl z větve, ale stihl se zachytit. Rychle slezl a rozběhl se k lesu. To křičely stromy. Varovaly ho. někdo zaůtočil na kentaury a on hodlal splnit svůj slib. Běžel rychleji než předtím. Plášt už dávno ležel někde na zemi, protože mu překážel v běhu. Už cítil jak se dostává do tranzu, díky kterému čerpal sílu z rostlin k rychlejšímu běhu. Vnímal jenom bušení svých kroků o zem a vzduch, který prořezával svým tělem.
Už cítil, že se blíží k táboru kentaurů. Začal uvolňovat svou mysl z opojení během a divoce se rozlhížel, kde najde nebezpečí. Až ted si uvědomil, že stromy křičí. Ale úplně něco jiného než předtím. Ted vřeštěly, že je to past. Strašlivá past. Ale než se stačil obalit štíty, vyrazilo na něj ze zálohy spousta smrtijedů. Snažil se na ně zaůtočit,ale jeho mysl zpomalená tranzem to nestihla. Vrhli se na něj a tempem dobře sehrané a organizované skupiny ho začali svazovat. S děsem si uvědomil, že se k němu nechovají jako k 16-ti letému kouzelníkovi. Na další myšlenky ale neměl čas. Začali mu obvazovat ruce nějakým drátem. Bolelo to,ale na to se nesoustředil. Zjistil, že z ruky už necítí magickou energii. Nějak jí to muselo zablokovat. Vyděsilo ho to. Další byly na ředě oči. Byla to ta samá látka, ale tentokrát smíchaná s vlákny, takže to byl jakýsi hadr. Naprosto mu zablokovala vidění a on měl pocit, jakoby byl zase slepý. Pak mu vložili do úst roubík, ze stejné látky a nakonec mu svázali nohy.
Takhle hrozně se necítil snad v životě. Naprosto bezbraný. Kolem něj se ozýval vítězný jásot. Někdo do něj kopl a po chvíli se k němu přidali další. jak se instinktivně snařil chránit rukama, rozedřel si je o ostrý drát.
,,Tak pojďte! Odneseme ho pánovi!" ozval se ženský hlas silně prosycen vítězstvím.
,,Ještě si pohrajeme ne?" tohle byl muž s hlubokým hlasem.
,,Máme ho dovést v celku," opáčila ta žená, v jejím hlasu se tentokrát zračilo podráždíní.
Ještě chvíli se hašteřili. Harry se mezitím snažil dostat pryč, ale dosáhl jenom toho, že si ještě víc rozedřel ruce.
Nakonec se k smrtijedi dohodli, že ho přenesou za Voldemortem. Chytili ho za rameno a přemýstili se.
Rozdíl mezi přátelskou lesní zemí a kamenem byl jasný. Pokusil se navázat s kamenem kontakt, ale kvůli tomu, že měl zablokovaný zrak nemohl zachytit magická vlákna aby vyslal ke kameni nějaký signál.
Smrtijedi ho prudce chytili a vláčeli ho pryč. Neustálý reflex používat ruce mu hodně přihoršoval. Když zastavili už cítil, jak mu z nich stéká krev.
Hodili ho do místnosti. Poslouchal, jestli uslyší nějaký zvuk, který by mu prozradil něco víc, než jen to, že se kolem něj do půlkruhu shromaždují smrtijedi. Ale tak trochu tušil, co příde.
,,Výborně mí věrní!" hlas byl ledový, nepochybně patřil Voldemortovi.
,,Splnili jste svůj úkol na výbornou. Nyní můžete jít, zůstane tu pouze Lucius a Michalela.
Opět bylo slyšet přesouvání smrtijedů.Voldemort dal pravděpodobně těm dvěma,kteří zůstali nějaký pokyn, a ti se přesunuli k němu, chytili ho za ramena a donutili ho pokleknout.
,,Harry, Harry... myslíš si, že mi něco unikne? Myslíš, že nemám zvědy všude? Mýlíš se. Mám je i mezi zvířaty, u kterých si myslíš, že seš Ty jejich pán! Hloupý elfíku!" pronikavý smích, při kterém se rozbrněly kosti pronikl místností.
,,Původně jsem chtěl, aby ses ke mě přidal, ale teď už o to nestojím. Elfové byli vždycky tak hloupí a čestní! Zabiju tě! A to tak, že tě umučím k smrti! Ale ještě předtím, ti ukážu výsledek mého snažení! Sice ho neuvidíš, ale jistě ucítíš!"
v jeho hlase bylo slyšet zvrhlé potěšení. Začal recitovat dlohé zaklínadlo. Harry se při těch slovech rozklepal. Byl si jist, že kdyby viděl, před očima by mu vybuchovaty silné proudy magie.Věděl, co je to za kouzlo. Našel tu informaci v hloubi mysli. Tohle kouzlo otevíralo portály. Průchody no jiného světa. Světa plného démonů. Znal to kouzlo, ale vyvolat ho nedovedla ani Rawëa.
Vybavila se mu vzpomínka na portál. Vypadal jako vodní vír v zemi, ale místo vody byla zářivě modrá hmota. Začala se z něj sápat tma. Tma, která měla tvar. K bytosi přiběhl elf a vyslal proti ní kouzlo. Než se mohl v portálu objevit další démon, zavřel se. Pak vzpomínka končila.
Voldemort už pravděpodobně portál zavřel a čekal, až se Harry probere, aby si ho mohl vychutnat.
,,Ted přejdeme k bodu číslo dvě," řekl a jeho hlas přetékal nedočkavostí. ,,Crucio!"
Pevně stiskl roubík mezi zuby a snažil se nekřičet. Bolest! Jediné na co ted myslela. Bolest v každé buňce, v každém nervu. Už to nevydržel a z hrdla se mu vydral tlumený výkřik. Ruce ho pustily a on se na zemi svíjel v křeči.
Bolest náhle přestala, ale přesto mu tělem probíhal silný tik. Než se mohl vzpamatovat, rozletěl se proti zdi a tam narazil hlavou. Udělalio se mu zle. Jediné co si přál bylo ztratit vědomí.

Jeho přání se vyplnilo, ale pozdě, příliš pozdě. Když ho hodili do kobky divil se, že je ještě živý.
Jeho ochromená mysl se snažila něco vymyslet. Trochu se pootočil. Kamenná zem ho studila, protože měl téměř všechno oblečení roztrhané. Jak se otočil, zklouzl mu na zem přívěšek a cinkl o kamenou podlahu. Harrymu se rozšířily oči překvapením a novou nadějí.
Soustředil se, aby navázal kontakt s přívěškem. Ani nevěděl jak ho to napadlo, asi nějaké Rawëiny vědomosti.
Po několika nepodařených pokusech nakonec dosáhl svého cíle. Jeho pohled byl zvláštní. Jakoby se díval přes zelené sklo. To ale netrvalo dlouho, protože se ihned zaměřil na magické zabezpečení místnosti. Byla protipřemistovací, ale po několika hodinách hledání to našel. Skulinku. Malinkou, ale stačila už jenom chvíle na to, aby jí zvětšil.
Ještě nikdy se nepřemistoval. Doufal, že mu přívěšek pomůže a že to v takovémhle stavu zvládne. Ponořil se do proudu magie a nechal se unášet tou skulinkou ven. Ale zapomněl na jednu moc důležitou věc. Představit si místo, na které se chce přemýstit.

Nevěděl, jestli už se přemístil nebo ne, ale opět se objevil na místě, kde se poprvé setkal s Rawëou. Ležel na trávě a necítil žádnou bolest. Stále ležel a neměl se v plánu zvedat. Najednou mu do zorného pole vnikla elfčina hlava. Podívala se na něj svým pohledem, který zračil staletou moudrost a usmála se. Byl to milý úsměv, ale byl v něm i smutek a lítost.
,,Nemáme času nazbyt. Musím ti všechno rychle povědět, brzo ztratím spojení," promluvila tiše. Harry beze slova
přikývl.
,,Voldemort bude otevírat portály, aby získával démony. Viděla jsem to v jedné z mých předpovědí. Ty budeš muset najít skupinu 4 lidí včetně tebe. Nikdo jiný kromě stvořitele portálů a vyvolených nebude moct je zavřít. Potřebuješ lidi a k nim artefakty, které ti pomůže najít tvůj přívěšek. Budete 4. Bojovník, mudrc,léčitel a ty budeš věštec. Budeš předpovídat, kde budou portály. Mudrc bude schopen mentálního spojení, aby vám dodal sil a taky bude moct s vámi všemi komunikovat myslí, jako jediný. Léčitel bude uzavírat portály a bojovník vás bude chránit. Musíš najít lidi, kterým se nebudeš moct dostat do mysli," usmála se opět tím smutným úsměvem, pohladila ho po tváři a pak vidina zmizela. V hlavě mu ještě zněla poslední slova: ,,Pokud zemřeš ty, nezbude už žádná naděje..."


Pomalu začal přicházet k sobě. První co si uvědomil bylo, že slyší šumění moře a leží na písku. Ve vzduchu se táhl jemný pach rybiny. Podle toho, že měl hroznou žízen tipoval, že už tady leží hodnou chvíli. I ve vzduchu bylo znát, že začíne svítat.
Opatrně se pohnul ve snaze uvolnit zlomenému žebru, ale projela jím taková bolest, že s tlukoucým srdcem a zrychleným dechem raději zůstal kde je.
Mohl jenom doufat, že příjde nějaký rybář a osvobodí ho. Byla to malá naděje, ale aspoň nějaká. A podle pachu ryb usoudil, že tady opravdu nějací rybáři jsou.
Aby nemyslela na ukrutnou žízeň přemýšlel, co mu řekla Rawëa. O portálech, o vyvolených... se staženým hrdlem si vzpoměl na její slova o tom, že jim nebude moct číst myšlenky. To znamená, že už má dva z nich. Malfoye a jeho dívku Ismat. Ale kdo bude ten třetí? Už nemohl myslet dál. Bolest začínala být opět znát.
Memomocí se jí snažil vyhnout, ale halila ho do temného mraku. Cítil, jak s ním třese horečka ze zápěstí mu teče krev. Modlil se ať ho někdo najde.
Ležel tam dlouho. V agonii způsobené horečkou a strátou krve. Našli ho rybáři z místní vesnice. Měli zvlášní přízvuk.
Začal sebou házet a přes roubík křičet, i když mu to způsobovalo nesnesitelnou boles a vyčerpávalo to jeho poslení síly. Naštěstí si ho rybáři všimli a on cítil jak se otřásá zem když za ním běželi.
Jeden se ho dotknul a skusil přeřezat roubík. Nepodařilo se mu to. Začal něco říkat tomu druhému. Harry už přes hučení v hlavě neslyšel přesně co si říkají, poznal ale, že ten jeden posílá toho druhého pro nějaký předmět.
Jeden muž odběhl a ten druhý se k němu sklonil. Dotkl se jeho čela a něco mu povídal. Rozeznal z toho jenom pár slov o tom, že nesmí usnout. Zapřel se celou myslí, přestože se mu chtělo strašně spát.
Druhý muž pravděpodobně už přišel a přinesl ten předmět. Teď už měl mysl o něco málo čistčí a tak slyšel jak ho rybář, který u něj celou dobu klečel posílá pro pomoc. Muž opět odklusal a rybář se jal řezat roubík. Podařilo se mu to a jemně ho vyndal Harrymu z úst. Bolelo to. Pak šel na oči. Když odstranil látku Harrymu se zase vrátil vnitřní zrak, protože otevírat oči se nyní neodvažoval. Mezitím rybář pokročil na provazi na nohou Harry zjistil, že je to člověk s velice slabou magií, buď moták nebo kouzelník, který své umění nikdy nerozvíjel. Ale nůž, který držel v ruce magií zářil a ukazoval, že je v něm silné množství.
Rybář nyní přeřezal dráty na rukou a poněkud nevybíravým způsobem je Harrymu vytrhl z masa. Ten nad nečekanou bolestí vykřikl, ale z vyschlého hrdla to znělo spíš jako zachraptění. Muž zaklel a roztrhl si košili, aby tak mohl Harrymu zavázat ruce.
Na chvíli odběhl a po chvíli se Harry opovážil pootevřít oči. Muž si k němu zrovna přiklekl a přložil mu k ústům láhev s pitím.
,,Napij se," řekl hlasem s tím zvláštním přízvukem a Harry poslušně začal pít. Jakmile ale vpustil první kapky do úst udělalo se mu zle a začal okamžitě vodu vracet. Rybář mu však jemně chytil bradu a on byl nucen vodu spolknout. Došlo mu, že musí být dehydrovaný.

Na nosítka ho naložilo několik mužů. Snažili se být opatrní, ale jemu tak stejně způsobili nesnesitelnou bolest. Pak se s ním vydali směrem do jejich malé rybářské vesnice a přislíbili mu, že se o něj postarají. Harrymu však jejich slova šly jedním uchem ven  a jedním dovnitř.

Poslední komentáře
20.12.2006 22:22:34: tahle kapitola stála za to jedna z nejsmiley${1}
05.10.2006 19:03:04: Já a přehánět to se školou? Ne, to opravdu nehrozí, ale matka mě nutí a já se pokusim se trochu učit...
04.10.2006 22:22:22: no...o přijmačkách ani nemluvim ... učila sem se na ně tejden před ... takže ze mě si příklad nebert...
04.10.2006 20:02:49: Radši se ani neptej jak já jsem se dlouho učila na přjímačky na gympl.... Asi tak od března.... smiley...
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.