Estel fire métima

S pravdou a láskou nad všelikou cháskou zvítězit snadné není.

Súlë Eldar

Kapitola35

Tak máme tu další kapitolu, poněkud kratší, přiznávám, ale než bych vymyslela co bude dál trvalo by to dost dlouho.
Za to, že kapitola je obetovaná, se zasloužil můj měsíc Mania Dardeville. :)

,,Hlídejte ji, zajdu pro Bru-,“ Snape se zastavil. Trochu víc se zamračil a jeho pohled zabloudil někam pryč.

,,Zajdu pro Luina, něco s ní uděláme, asi odneseme na řád.“

,,Nemohl byste mi dát nějaká pouta? Nevím jak dlouho ji tu udržim,“ řekl zamyšleně Harry.

,,Neumíte je vyčarovat?“

,,Ne.“

Snape popošel k zásuvce, chvilku se v ní přehraboval.

,,Našel jsem jenom obvazy,“ řekl a vytáhl dvě ruličky bílých obvazů. Harry přikývl a přijal je.

,,Pohlídám ji,“ přislíbil. Snape přikývl a odešel. Plášť za ním efektivně zavlál, jako vždy, a pak se za ním zavřely dveře.

Opět se jeho pohled stočil k dívce. Pozorovat ji, si ale dovolil jen na pár chvil. Rozhodl se neztrácet čas, ruce jí stáhl k sobě a pevně přivázal, to samé s kotníky. Pak ji celou zakryl pláštěm, posadil se na křeslo nedaleko od postele a začal si ji prohlížet. Nyní, v ostrém světle loučí, byla její tvář jasnější. Zvláštní a netypické rysy byly zřejmé na první pohled. Daleko od sebe posazené oči, velká ústa, drobný nos a vystouplé, zaoblené lícní kosti. Jakou má asi barvu očí? Podle světle hnědých vlasů, které byly na krátko ostříhané, typoval, že podobné. Ale u lykanů člověk nikdy nevěděl.

Odpověd přišla brzy. Dívka otevřela oči. Nejdřív se jí jen zatřepetaly víčka. Harry téměř cítil, jak zkoumá situaci a vzpomíná na předešlé události. Usmál se, avšak úsměv mu z tváře zmizel, když ucítil jaké to dívce dělá problémy. Asi jí pošramotil mysl víc, než chtěl.

Otevřely se na něj dvě hnědé oči, téměř zabarvené do jantaru. Jako vlčí. Chvíli vypadaly jako oči čerstvě probuzeného dítěte, ale brzy se stáhly do úzkých, nenávistných škvírek, dívka vztekle nakrčila nos a zavrčela. Její nenávistý pohled se ještě prohloubil, když zjistila, že se nemůže hýbat.

,,Ty lidský zkurvysyne, pusť mě!!!” zavrčela. Hlas se k jejímu jemnému, dalo by se říct krásnému vzhledu, vůbec nehodil. Za normálních okolností to mohl být celkem příjemný alt, ale hluboký hrdelní přízvuk její řeči dodával další kus vlka, i když byla v lidské podobě.

,,Je mi líto, ale to nemohu,” řekl klidně a opřel se do křesla. Dívka se párkrát zazmítala, avšak pouta se jí uvolnit nepodařilo. Vztek z ní začal sálat s neuvěřitelnou intenzitou. Kdyby měla místo pohledu nože, v tu chvíli by se z Harryho stal cedník.

,,Jak se jmenuješ?” promluvil, když se trochu uklidnila. Ovšem jen trochu. Upřela na něj oranžovo hnědé oči. Stále nenávistě přivřené.

,,Co je ti po tom, člověku!” odsekla mu. Poslední slovo vyplivla s takovým odporem, jako by to byla ta největší nadávka pod sluncem.

,,Tak by mě to zajímalo. A nemusíš se bát, nejsem člověk.”

,,Kdo teda jsi ?”

,,Nildo (přítel),” promluvil v elfštině a pozorně sledoval dívčinu reakci. Nepochopila kdo je, ale stejně jako dokázal utišit zvířata, povedlo se to z části i na ní.

,,Jak se jmenuješ?” zopakoval otázku. Dívka se na něj stále dívala nedůvěřivě, avšak odpověděla.

,,Ylva.”

,,To je krásné jméno.”

,,Já vím. Kdy mě pustíš, příteli?” zeptala se a překvapila ho oslovením. Že by rozuměla elfštině? Ale stále to znělo nedůvěřivě. Šel z ní strach.

,,Brzy,” odpověděl

Po další minutě, kdy na něj Ylva upřeně hleděla opět vyřkla otázku, kterou, jak Harry tušil, řešila celou dobu.

,,Kdo jsi?”

,,Nebudeš znát národ, ze kterého pocházím,” řekl měkce. Ylva našpulila rty a zatvářila se dotčeně. Harry se musel držet, aby se neusmál. Oproti předešlému výlevu vzteku se tenhle výraz dal považovat za téměř andělský.

,,Jsem elf.”

Z nechápavého výrazu mu bylo jasné, že Ylva neví o koho jde.

,,Si Zlý?” zeptala se a její oči ho prohlédly až někam na dno. Ve slově zlý, se místo mnoha významů objevil jen jeden jediný.

,,Ne, nejsem Zlý.”

,,Proč si zabil jednorožce?”

,,Nezabil jsem jednorožce. Nikdy bych nezabil jednorožce.”

,,Opravdu?” zase ten pohled, kterým kontrolovala jestli říká pravdu. Tak nějak měl pocit, že by poznala, kdyby zalhal.

,,Opravdu.”

,,Proč si mě chytil? Svázal? A... zranil? Odpověz příteli.” Byl si jistý, že v tom bylo víc, než jen drobet ironie.

Harry na chvilku ztratil řeč a po zádech mu přeběhl mráz. Ten záchvat vzteku byl lepší, než tohle. Mnohem lepší.

,,Musel jsem, chtěla jsi ublížit člověku, kterého jsem chránil.”

Ylva proti všem předpokladům chápavě přikývla a dál mlčela. Její mentalita byla vážně hodně zvláštní.

A mlčela do té doby, než přišel Snape s Moarim. Harry i Ylva se na nově příchozí otočili.

,,Dobrý večer,” řekl Moari klidně a upřel na vlčici svůj jiskřivě modrý pohled. Tentokrát nevydala ani hlásku a pevně pohled oplácela. Po chvíli ticha se Moari otočil na Snapea.

,,Severusi, myslím, že nejlepší místo budou Bradavice. Možná ne zrovna v tuhle chvíli, ale později určitě. Pod svícnem je největší tma a já rozhodně nehodlám riskovat, aby se tomu fousatýmu bláznovi tady-to vlče dostalo do rukou.”

,,Co tedy navrhuješ?” pozvedl obočí Snape.

,,Tak týden bude na štábu v bezpečí a pak do Bradavic.”

Snape přikývl a podíval se na Harryho.

,,Byl nějaký problém?” promluvil a očima sjel k Ylvě.

Harry zavrtěl halvou.

,,Ylvo, chceš bojovat proti Zlým?” zeptal se. I on tušil, kdo Zlí jsou.

,,Zabili muže s kopyty. Zabili i ostatní přátele,” šeptala, spíš pro sebej než pro ně. Nakonec promluvila tiše, ale pevně s hrozbou ve velkých očích.

,,Chci, aby přátelé došli klidu. Chci smrt Zlých, chci jejich hnusnou lidskou krev.”

Harry neměl pocit, že by byl problém, aby svou přísahu splnila.


O pár dní později Harry kráčel rychlým krokem směrem Komnata nejvyšší potřeby. Nebyl příliš nadšený, že znova musí vést Brumbálovu armádu, ale slíbil to. A tak trochu už přišel k hotovému. Stačilo začít jenom vyučovat.

Několikrát prošel kolem holé stěny a objevily se dveře. Otevřel je. V místnosti o velikosti tělocvičny bylo asi 20 lidí a zdálo se, že se na pár z nich ještě čeká. Harry kývl na pozdrav a vydal se k Nevillovi, hlavnímu organizátorovi.

,,Kolik ještě přijde lidí?” promluvil k Nevillovým zádům, které se však hned otočily.

,,Asi tři, z Havru.”

Přikývl a rozhlédl se po lidech. Většina z nich se bavila se svými přáteli, jen občas na něj někdo poočku pohlédl. Všichni se ho báli, přesto přišli. Hermiona s Ronem tu nebyli. Asi to bylo dobře.


Poté co dorazili i poslední opozdilci Harry promluvil. Hlavou se mu mihlo kolik věcí se změnilo od pátého ročníku, kdy zde stál pod obdivnými pohledy a s podporou svých přátel. Dnes ho sledovali se strachem, respektem i odporem.

,,Navážeme tedy na loňský rok, opakováním odzbrojovacího kouzla. Kdo zde nebyl, ať přijde za mnou, pomůžu mu. Ostatní si najděte dvojice a začněte.” Ano, vynechal jakýkoliv úvod, ale nebyli tu proto, aby řečnil. Chtěli se něco naučit. Tak se tedy do toho pustí, vychová armádu tomu starému bláznovi, která se nakonec poštve proti němu. Nakonec ano...

Poslední komentáře
11.07.2012 13:16:03: www.oriflame-kromeriz.cz www.oriflame24.cz
31.08.2007 13:32:05: ten konec! ten konec no počkej až tě někde potkám utrhnu ti za něj hlavu!*uklidní se a přestane očim...
14.08.2007 17:56:02: Jsi Slunce!!! smiley${1} Těším se na další kapitolku..! smiley${1}
14.08.2007 16:09:40: Hmmmm, dobře, něco vymyslim, ale musim se přiznat že něco sem stejnak měla vplánu. Ale nic neprozrad...
 
Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.